Vypracované otázky 2016

NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – přísně centralizovaná politická strana stojící na vůdcovském principu, vytváření paramilitárních organizací – SA (Sturmabteilungen – úderné oddíly), SS (Schutzstaffeln – ochranné oddíly), na vzrůstající moc SA reagoval Hitler „nocí dlouhých nožů“, kdy nechal vrcholné představitele SA (v čele s Ernstem Röhmem) zlikvidovat, postupně se stává státní organizací, Norimberským tribunálem prohlášena za zločineckou.

Během několika týdnů dokázali nacisté zlikvidovat parlamentní systém a nastolit totalitní šovinistickou diktaturu. Po požáru Říšského sněmu, ze kterého byli obviněni komunisté (jmenovitě Marinus van der Lubbe) přiměl Hitler prezidenta Hindenburga k vydání nařízení o ochraně národa a státu, kterým byla suspendována určitá práva garantovaná Výmarskou ústavou, dále bylo možné zasáhnout do suverenity jednotlivých spolkových zemí. Došlo také k rušení ostatních politických stran. Pomyslným hřebíčkem do rakve Výmarské republiky byl zmocňovací zákon, přijatý 23. 3. 1933. Ten umožnil vydávat vládě zákony bez souhlasu říšského sněmu. Oslabila i pozice prezidenta, jelikož na něj vládní zákony podepisoval sám kancléř. Zákon o zajištění jednoty strany a státu napříčil prorůstání státních a stranických struktur (NSDAP se stala nositelem státní myšlenky).

Těmito opatřeními nacisté prakticky zlikvidovali demokratický systém Výmarské republiky a nastolili diktaturu. Svou pozici dále posílili v roce 1934, kdy zákonem o hlavě státu (vydaným krátce před Hindenburgovou smrtí) přešla veškerá prezidentská oprávnění na Vůdce a říšského kancléře. Byly také nakonec zrušeny zemské sněmy a tím pádem zanikla i Říšská rada. Za své vzaly i odbory, došlo k vytvoření Německé pracovní fronty (DAF).

„Glajchšaltování“ – centralizace a unifikace státní správy a veřejnoprávních institucí, rozpuštění zemských sněmů a jejich nahrazení novými, které odpovídaly tehdejšímu složení Reichstagu.

Důsledky nástupu fašismu asi netřeba připomínat – pronásledování odpůrců, stavby koncentračních táborů, antisemitismus. Snad jen připomenout, že v roce 1935 Hitler remilitarizoval Porýní (mělo tam být 50km široké demilitarizované pásmo) – západní mocnosti proti tomu nezasáhly. Dále pak anšlus – připojení Rakouska 12. 3. 1938.

Otázka č. 49 – Proces sjednocení Itálie

Podobně jako sjednocení Německa nebylo ani sjednocení Itálie krátkodobou otázkou. Na začátku 19. století byla Itálie rozdrobena. V důsledku Napoleonových výbojů do Itálie vznikaly na dobytých územích vazalské státy. Pokoření z cizí okupace však evokovalo nacionalistické myšlení a touhu po vlastním jednotném státě a vytvářeno tak živnou půdu pro ideu sjednocení – risorgimenta.