Vypracované otázky 2016

Řešením byla velkoněmecká koncepce, ovšem za podmínek, které Rakousko nemohlo přijmout. Samotná koruna byla nabídnuta pruskému králi, ten ji však nepřijal. Po opadnutí revoluční vlny došlo k postupnému odbourávání ústavních vymožeností, nicméně status quo z dob předrevolučních nebyl navrácen úplně (např. v Prusku byla roku 1850 vyhlášena oktrojovaná ústava).

Překážkami sjednocení byly zejména: rakouský vliv na německé federaci, obava Ruska a Francie z velkého a silného Německa.

Otázka č. 39 – Proces sjednocení Německa ve druhé polovině 19. století

Ačkoli bylo samotné sjednocení formálně završeno vyhlášením německého císařství – „druhé německé říše“ roku 1871, předcházelo mu integrační hnutí trvající skoro celé 19. století. Po neúspěchu revoluce roku 1848 však nedošlo k ochabnutí národního vědomí.

Byly sice odbourávány ústavní vymoženosti, na druhé straně však Prusko, Hannoversko a Sasko uzavřely tzv. „smlouvu tří králů“, kterou byla zřízena tzv. erfurtská unie. S výjimkou osmi států k ní přistoupily i ostatní německé státy, nicméně proti vystoupilo Rakousko podporované Ruskem, proto byla tato unie tzv. olomouckými punktacemi zrušena.

Severoněmecký spolek (Norddeutscher Bund)

Padesátá léta se nesla v duhu soupeření Pruska a Rakouska o hegemonii v Německu. Otto von Bismarck začal od roku 1862 prosazovat politiku „sjednocení shora.“Po rakouské prohře v prusko-rakouské válce r. 1866 (bitva u Hradce Králové) bylo Rakousko vytlačeno z rozhodování o německých otázkách. Důsledkem byl také vznik Severoněmeckého spolku, který již byl spolkovým státem (Bundesstaat) s jednotnou měnou či zahraniční politikou. V čele Prusko, králem Vilém I., kancléřem Otto von Bismarck.

Ústavodárné shromáždění přijalo 16. 4. 1867 spolkovou ústavu, která byla vyhlášena od 1. července. Zákonodárným a výkonným orgánem byla spolková rada (Bundesrat), spolkový sněm byl označován jako Reichstag.

Německé císařství (Deutsches Reich) – 1871-1918

Po porážce Francie roku 1870 se k Severoněmeckému spolku přidávají i jihoněmecké státy a vzniká tak německé císařství, někdy také označované jako druhá německá říše. Ústava byla až na dílčí úpravy přejata od Severoněmeckého spolku (a opět neobsahovala úpravu základních lidských práv). Sjednocené Německo bylo spolkovým státem, ve kterém se pravomoci v zákonodárné, výkonné a soudní moci dělily mezi říšské a zemské orgány.

Hlavním orgánem říše se stala spolková rada (Bundesrat), ve které mělo díky své mocenské převaze Prusko možnost negovat jakýkoli návrh na změnu ústavy. Spolu s říšským sněmem se podílela na zákonodárství. Od roku 1883 fungovala jako permanentně zasedající orgán.

Císařem se dle nástupnického řádu pruského království stával pruský král. Stál v čele výkonné moci a armády.