Vypracované otázky 2016

Pozn.: „říšské zákony z let 1220 a 1232“

Dalšími právními prameny byly: Zlatá Bula Karla IV. (viz výše), Říšské policejní zřízení (1530), zemské míry (tzv. landfrýdy) či Constitutio criminalis Carolina (1532) doplňující partikulární hrdelní řády jednotlivých částí říše:

• Trestní zákoník vycházející z jihoněmeckého práva a recipovaného římského práva o připuštění analogie či práva útrpného

• Omezil libovůli soudců a stanovoval průběh trestního řízení, platil až na výjimky do 18. století

Právní knihy – soukromé sepsání převážně obyčejového práva:

• Sachsenspiegel (1215 – 1235) – autorem Eicke von Repkow, zdrojem východosaské právo, předpisy z oblasti zemského a lenního práva

• Schwabenspiegel (1275) – sepsání říšského práva (širší záběr než Sachsenspiegel)

Otázka č. 37 – Středověká římsko-německá říše – stát, prameny a systém práva

Viz. otázka č. 36

Otázka č. 38 – Integrační tendence a úsilí o sjednocení německých států v 1. pol. 19. stol.

Rýnský a Německý spolek

Po porážce u Slavkova vzniká Rýnský spolek, profrancouzské sdružení 16 jihoněmeckých knížat. Na jeho území dochází k přijímání ústav, přejat byl mj. i Code civil. Rýnský spolek po porážce francouzských vojsk r. 1813 přešel na stranu protifrancouzské koalice. Vídeňský kongres poté ustanovil Německý spolek, zakládající listinou byla Německá spolková akta (1815, Deutsche Bundesakte), která byla později modifikována Vídeňskými závěrečnými akty (1820, Wiener Schlußakte).

Hlavním městem byl Frankfurt nad Mohanem, vůdčí roli ve spolku mělo Rakousko. Německý spolek byl pouhým spolkem nadále suverénních států (Staatenbund). Ačkoli u zrodu stála proklamace ústavnosti, byly ústavy přijaty pouze v některých zemích, navíc pouze na krátkou dobu (např. ústavy z let 1818-1819 v Bavorsku či Bádensku). V třicátých letech revoluční vlna (zasažení revoluční vlnou z Francie), ale záhy potlačena. Vedlejším aspektem revolucí byla také idea sjednocení Německa.

Vrcholným shromážděním bylo spolkové shromáždění (Bundesversammlung) se sídlem ve Frankfurtu, předsednickou funkci získalo Rakousko. Soudnictví bylo v kompetenci jednotlivých zemí.

Německý celní spolek (Deutsche Zollverein)

Motivem byla snaha o zrušení celních bariér mezi jednotlivými členskými státy, proto roku 1833 vniká Německý celní spolek. Výsledkem bylo vytvoření prostoru pro ekonomickou expanzi a posílení německého národního povědomí. Nezahrnoval Rakousko, vůdčí úlohou se pyšnilo Prusko – pozdější „maloněmecká koncepce.“ Spolkovým orgánem se stala generální celní konference, po roce 1867 ustanovený celní parlament.

Revoluce 1848

Na konci čtyřicátých let vládla v Německu napjatá politická situace, první zprávy o revolučních vystoupeních ve Francii či Itálii tak vyvolaly snahu o odstranění policejních metod vládnutí, zakotvení volebního práva a respektování dalších občanských svobod. Brzy byl ustanoven Vorparlament ve Frankfurtu nad Mohanem (v budově Paulskirche), jehož hlavním úkolem mělo být přijetí ústavy, kde se však překážkou ukázal střet maloněmecké (ze strany Pruska a spojenců) a velkoněmecké (státy jihu Německa a Rakousko) koncepce sjednocení.