Vypracované otázky 2016
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Stavovská struktura
Říšské orgány
Němečtí králové (císaři římsko-němečtí) voleni od dob Oty I. již za života svého předchůdce, od konce 12. století volila šestice kurfiřtů, roku 1289 k nim přibyl i český král, německý král se mohl nechat korunovat římským císařem, tato tradice vymizela s rozmachem protestantství, král v pozdějších dobách (od dob Karla V.) nucen podepsat volební kapitulaci, v níž se zavazoval vládnout určitým způsobem. Vliv německých králů však stále slábl, po Vestfálském míru pouhá formální funkce.
Říšské stavy
účast na říšských shromážděních (sněmech)
Říšská knížata – přímí vazalové císaře, zeměpáni, zvláštní postavení měli kurfiřti – nejmocnější zeměpáni, kteří se podíleli na volbě císaře
Říšská města – podléhala přímo císaři (např. Norimberk, Lübeck, Frankfurt nad Mohanem, Hamburk či Brémy), postupně na ně přechází část panovníkovy moci, jsou oprávněna pěstovat vlastní soudnictví, stavět vojsko či razit mince, každoročně odváděla panovníkovi stanovené dávky a na požádání mu dávala k dispozici vojsko.
Od roku 1495 se říšské shromáždění označuje jako Reichstag. Skládal se ze tří kolegií – kolegium kurfiřtů (v čele mohučský arcibiskup), kolegium říšských knížat a kolegium říšských měst. Vzniká také řádná deputace – sbor všech kurfiřtů a zvolených zástupců zbylých kolegií – jednání o zemském míru, otázkách soudnictví. Od roku 1662 zasedá Reichstag nepřetržitě v Regensburgu.
Zemské stavy
Zemská šlechta,
Místní církevní autority
Knížecí města
Správa říše
Centrální správa byla velmi slabá, nejnezbytnější služby vykonávali ministeriálové, úřadem říšského arcikancléře (ceremoniální funkce) byl nadán mohučský arcibiskup.
Snahy o reformy z pera Maxmiliána I. a Karla V., ale vesměs neúspěšné (odpor říšských stavů). Státní radou císaře se později stala dvorská rada.
Území říše bylo rozděleno na hrabství, tvořené několika soudními okresy. Na správě se dále podíleli falckrabí, markrabí (v pohraničních oblastech) či říšští fojtové (jurisdikce na území jednotlivých hrabství).
Prameny práva
Základem byly germánské právní obyčeje a prameny z franské doby (leges barbarorum a jednotlivé královské zákony).
Výskyt říšských právních předpisů se datuje do 12. století. Do právních pramenů můžeme zahrnout konkordát wormský (1122, upravoval mj. udělení lenní statky duchovním), dále 2 říšské zákony ze 13. stol.:
Confoederatio cum principibus ecclesiasticis (1220) – zakotvení privilegií duchovenstva, např. ochrana prelátů přes říšskými fojty, uznání suverenity církevní jurisdikce v prelátských městech
Statutum in favorem principum (1232) – zakotvení privilegií šlechty, vesměs podobná těm, které udělil duchovenstvu