Vypracované otázky 2016
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Samotná válka probíhala rychle, francouzská armáda byla početně slabší. Jedna její část byla obléhána u Mét, druhá byla poražena u Sedanu (Napoleon dokonce padl do zajetí). Tyto vojenské porážky zradikalizovaly pařížské obyvatelstvo, to 4. 9. vniklo do budovy parlamentu a vynutilo si vyhlášení republiky. Národní shromáždění vyslalo vojáky, aby odzbrojili pařížské gardisty, ti však odmítli bojovat proti svým krajanům a spolu s nimi vytvořili tzv. Pařížskou komunu. Ta fungovala od března do května 1871.
Nová ústava byla po složitých kompromisech přijata až roku 1875. Zakotvovala republikánské zřízení. Moc byla tradičně rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní. V čele zákonodárné moci stál dvoukomorový parlament (Poslanecká sněmovna volena přímo, Senát nepřímo). Vrcholným představitelem výkonné moci byl prezident (volený na 7 let) jednající ve spolupráci s vládou. Celkově však byly vlády slabé a často se střídaly, za což mohl i velký počet politických stran v parlamentu. Vrcholem soudní hierarchie byl kasační soud (Court de Cassation).
Země byla rozdělena na 87 departmentů, v jejichž čele stáli prefekti. V Paříži navíc působil policejní prefekt. Departmenty se dále dělily na arrondissementy, kantony a obce.
Francie byla také pochopitelně koloniální velmocí (Francouzská západní Afrika + Alžírsko, Tunisko, Maroko + Indočína).
Počátek 20. století se nesl v duchu posilování vztahů se státy Dohody. Po vypuknutí války byla Francie napadena Německem (a jako tradičně poražena), nakonec však vzešla z války vítězně. Na Versailleské konferenci, kde chtěla co nejtvrdší podmínky po Německo, jí bylo navráceno Alsasko-Lotrinsko. V roce 1921 byl prezidentem zvolen Alexandre Millerand, premiérem byl Aristide Briand (pozdější spoluautor Briand-Kellogova paktu). Dvacátá léta vesměs ovládají levicové vlády, tzv. levý blok. Vzhledem k potížím se splácením reparací obsazují francouzské jednotky Porúří.
Třicátá léta jsou dobou vzrůstajícího neklidu v Evropě. Francie spolu s Británií upřednostňují politiku appeasementu vrcholící podpisem Mnichovské smlouvy (za Francii tam byl Édouard Daladier).
Otázka č. 34 – Politický a ústavní vývoj ve Francii ve 20. století
Francie v 1. polovině 20. století
Francouzská třetí republika byla na začátku 20. století členem Trojdohody. Po napadení byla tradičně poražena, nebýt Philippa Pétaina, byla by zmasakrována úplně! Dobře, přeháním, ze začátku dostali trochu na frak, ale boje se zastavily – tzv. zákopová válka – bitvy u Verdunu („verdunský mlýnek na maso“), bitva u Ypres (Němci poprvé použili bojový plyn), bitva na Sommě (první nasazení tanků) či bitvy na řece Marně.
Do čela vlády se dostává Georges Clemenceau – vystupoval tvrdě proti Německu na
Versailleské konferenci. Po něm nastupuje Alexandre Millerand – vůdce tzv. národního bloku. Tradičně však docházelo k častému střídání vlád. Je uzavřen konkordát s Vatikánem – oslabení sekularizace.