Vypracované otázky 2016
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1870 – 1940: období III. císařství
Období II. světové války
3. 9. 1939 vyhlásila Francie Německu válku. Poté, co v roce 1940 Wehrmacht obsadil většinu území Francie včetně Paříže, byla vláda (v čele s maršálem Pétainem) přesunuta do Vichy. 22. 6. 1940 byla podepsána kapitulace Francie. Severní část okupoval Wehrmacht a v jižní části byl zřízen tzv. vichystický režim založený na kolaboraci s nacisty.
Období IV. republiky
IV. francouzská republika byla vyhlášena po skončení druhé světové války v roce 1946 a trvala do roku 1958. V této době probíhaly války v Alžírsku a Indočíně.
Otázka č. 30 – Francouzská revoluce a její význam pro vývoj práva
Krize absolutismu vyvrcholila v 80. letech 18. století. Francie hospodařila asi jako dnešní Zimbabwe, ve státní pokladně toho moc nebylo, král se proto rozhodl svolat generální stavy (poprvé od roku 1614), problémem byl způsob hlasování a jejich kompetence (stále mocnější buržoazie pro sebe chtěla více hlasů, protože třetí stav zastupoval 96% obyvatelstva, jeho hlas však byl stejný jako u šlechty a duchovenstva, navíc Ludvík chtěl stavy jako pouhé poradní těleso).
Generální stavy se sešly 5. května 1789, 17. 6. se však poslanci za třetí stav rozhodli vyčlenit a vytvořili Národní shromáždění (později se k nim připojila část poslanců z ostatních stavů) – jejich požadavkem bylo vytvoření ústavy – proto se 9. 7. prohlásili Ústavodárným shromážděním, na což Ludvík zareagoval stahováním vojsk k Paříži.
Došlo k ozbrojeným půtkám, pařížský lid se zmocnil zbraní a 14. 7. 1789 dobyl Bastilu – symbol absolutismu. Král chtěl nejprve revoluci, která se mezitím šířila po celé Francii, zabránit, nakonec ale ustoupil.
Ústavodárné shromáždění započalo práci na ústavě, nejprve ale 26. 8. 1789 schválilo Deklaraci práv člověka a občana.
Na textu se výrazně podílel markýz La Fayette, hrdina americké války za nezávislost. Předlohou k ní je Deklarace nezávislosti USA. Samotná deklarace je fundamentálním prvkem evropské právní kultury. Deklarace se stala stěžejním dílem pro pozdější určení základních práv člověka a základem demokracie, kterou známe v Evropě dnes. Poprvé v ní byly prohlášený zásady, které v současné době pokládáme za nesporné. Deklarace obsahuje práva člověka, která označuje jako přirozená, nezcizitelná a posvátná, lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Přirozenými a nezadatelnými právy jsou svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku. Výkonná moc je odvozena z principu svrchovanosti národa. Lidská svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému, omezení těchto svobod mohou být ustanoveny pouze zákonem.
Zákon je vyjádřením všeobecné vůle, zakazovat má právo pouze činy, které škodí společnosti. Na tvorbě zákonů mají právo se účastnit všichni občané buď osobně, nebo prostřednictví svých zástupců. Všichni občané jsou si rovněž před zákonem rovni, každý člověk je až do doby, kdy je prokázána jeho vina, pokládán za nevinného. Deklarace garantuje náboženskou svobodu, svobodu slova („občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout“) a rovněž právo vlastnické, které je podle deklarace nedotknutelným a posvátným právem, kterého nemůže být nikdo zbaven.