Vypracované otázky 2016
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Za počátek britského ústavního vývoje je považována Magna charta libertatum z roku 1215 – základ parlamentního zřízení či ústavních svobod. Roku 1295 je Edvard I. nucen ji potvrdit a slíbit, že daně budou vypisovány pouze se souhlasem parlamentu.
První parlament se na popud Simona z Monfoltu poprvé sešel 20. ledna 1265 a byl pouze jednokomorový. Opravdu však začal parlament fungovat až na sklonku 13. století. Od roku 1341 je rozdělen na 2 komory – House of Lords (horní komora, světská šlechta a duchovní) a House of Commons (dolní komora, zástupci hrabství a měst).
Reakcí na anexi Walesu byly tzv. Laws in Wales Acts z let 1535 - 1542. Jako odpověď na požadavky Karla I. mu parlament roku 1628 předložil Petiton of Right.
Ta stanovovala, že bez souhlasu parlamentu není možné vypisovat daně a proto není legální trestat ty, kteří je odmítli zaplatit (Karel totiž vybíral daně za zády parlamentu). Dále bylo stanoveno, že nikdo nesmí být potrestán bez řádného soudního řízení. Požadovala také zrušení královských mimořádných soudů – Star Chamber a High Comission.
V době anglické občanské války byly přijaty Instrument of Government (1653) - psaná ústava, Cromwell jmenován lordem protektorem, v čele státu také parlament a státní rada. Druhá psaná ústava je z roku 1657 – Humble Petition of Advice. Podmínky restaurace Stuartovců byly stanoveny v Bredské deklaraci (1660).
Podmínky soudního řízení stanovoval Habeas Corpus Act (1679).
Uzákonění určitých zásad trestního řízení. HCA stanovoval, že v případě zadržení musela být daná osoba do určité doby předvedena před soudce, který rozhodl o jeho oprávněnosti. Zároveň nemohla být tatáž osoba znovu stíhána pro ten samý delikt (ne bis in idem).
Po „slavné revoluci“ je vydán Bill of Rights (1689). Otázku nástupnictví řeší Act of Settlement (1701).
Vilém III. Oranžský potvrzuje pravomoci parlamentu, zavazuje se nevybírat daně bez jeho souhlasu. Dále je panovníkovi zakázáno suspendovat platnost zákonů přijatých parlamentem. Zároveň garantuje poslancům imunitu v rámci projevů v parlamentu. Garantuje také možnost nosit zbraň pro svou obranu.
Otázku spojení se Skotskem řeší Acts of Union z roku 1707.
Dnes má královna právo absolutního veta vůči zákonům přijatým parlamentem (ale už někdy od 18. století nebylo využito), premiérem jmenuje předsedu vítězné strany.
Otázka č. 27 – Vznik Spojených států amerických a následný ústavní vývoj (do zač. 20. stol.)
Deklarace nezávislosti je přijata druhým kontinentálním kongresem ve Philadelphii 4. 7. 1776. Jejími autory jsou hlavně Thomas Jefferson, dále John Adams, Benjamin Franklin, Robert R. Livingstone a Roger Sherman. Ovlivněna myšlenkami osvícenství a přirozenoprávních koncepcí přiznávala jedincům jistá vrozená nezadatelná a nezcizitelná práva jako rovnost, svobodu či právo na život – inspirace pro Deklaraci práv člověka a občana. Díky tomu patři k nejdůležitějším právním dokumentům v historii.