Vypracované otázky 2016

Rodinné právo

Ústředními oblastmi rodina a manželství. Úprava manželsko-právních vztahů spadala pod vliv církve a práva kanonického. Církevnímu sňatku dříve předcházely formy koupě či únosu manželky. Smluvní strany u koupě byly tvořeny otcem ženicha a ženichem na straně jedné a otcem nevěsty na straně druhé, k vůli nevěsty se nepřihlíželo.

S rozvojem kanonického práva dochází k vytlačování sňatků koupí. Základními instituty manželského práva byly zasnoubení (vzájemný slib o pozdějším uzavření manželství) a manželství (trvalé a úplné spojení života muže a ženy). Překážkami v uzavření manželství mohly být již existující manželství či blízké příbuzenství. Rodina mohla disponovat tzv. rodinným nedílem – rodinným majetkovým společenstvím.

Dědické právo

Testament ani univerzální sukcesi středověk neznal. Dědická posloupnost byla dána pokrevním příbuzenstvím, které mělo jasnou převahu nad posloupností zvolenou. Ručení za dluhy bylo pouze do výše zděděného majetku (nejprve pouze movitostmi, později i nemovitostmi). Ještě za života byla možnost darovat část svého majetku církvi „pro spásu duše“ (donationes pro anima).

Věcná práva

Základním institutem věcných práv je vlastnictví. Ve středověku bylo původní kolektivní vlastnictví nahrazeno vlastnictvím individuálním. Ke kolektivnímu vlastnictví řadíme např. rodinný nedíl či komposesorát. Ve středověku šlo vlastnictví nabýt buď originálně (např. okupací či vydržením) či derivativně (kauzou a odevzdáním do vlastnictví či uvedením do držby). Jako věcná práva k cizím věcem lze zmínit právo kobylího pole. K věcným právům můžeme zařadit také královské regály – výhradní práva k určité činnosti (např. regály horní, mincovní či solní).

Závazkové právo

Ve středověku poměrně nevyvinuté, lze rozlišovat závazky vzniklé z deliktu (způsobí-li někdo jinému škodu, je povinen mu nahradit újmu) a ze smlouvy.

Otázka č. 20 – Trestní právo ve středověku

Podobně jako jiná právní odvětví bylo i trestní právo ve středověku značně roztříštěno. S rozmachem postihování deliktů ex offo a unifikací práva se v době pozdního středověku začínají objevovat první jednotné trestní zákoníky (např. Constitutio Criminalis Carolina z roku 1532 ve SŘŘ). Jednotlivé skupiny obyvatel se řídily partikulárním právem – šlechta se řídila zemským, měšťané městským, poddané soudila vrchnost.

Pro podobu raně středověkého trestního práva je typický kazuistický přístup, tedy popis jednotlivých deliktů bez nějakého zobecnění. Právními předpisy z této doby jsou např. Ruské pravdy či leges barbarorum. Samotné tresty byly velmi kruté (hojně se využíval trest smrti) a měly odradit případné pachatele od protiprávního jednání. V této době se ještě praktikovalo vymáhání práva svépomocí – krevní mstou. Pod vlivem křesťanství byla možnost „vykoupení se“ tzv. wergeldem.