Vypracované otázky 2016

Vůdčí rolí v organizaci disponovaly Francie a Velká Británie, jelikož se USA jako tehdejší největší velmoc nepřipojily. Jejími orgány byly Shromáždění, Rada a Stálý sekretariát.

Samotná organizace se však ukázala bezzubou zejména v 30. letech, kdy došlo k vzestupu fašismu, španělské občanské válce či Mnichovskému diktátu. Absence výkonného orgánu, který by řešil tyto problémy, se ukázala býti fatální. De facto zanikla mezi lety 1939-1940, formálně 1946.

Otázka č. 17 – Vývoj integračních snad v Evropě v roce 1945

Poválečný vývoj v Evropě se nesl ve znamení mocenského soupeření mezi USA a SSSR.

Neshody mezi jednotlivými velmocemi se týkaly zejména poválečného uspořádání Německa. Hospodářsky vyčerpaná Evropa nechtěla další válku, proto volala hlavně po zajištění bezpečnosti.

Důvody pro hlubší evropskou integraci byly následující:

• Zabezpečení míru na evropském kontinentě

• Překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur

• Umožnění společného trhu jakožto prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu

Roli hlavního hybatele integrace převzal po Aristide Briandovi Winston Churchill, který ihned po válce zdůrazňoval myšlenku vytvoření Spojených států evropských. Slavným se v tomto ohledu stal jeho curyšský projev z roku 1946.

Prvním krokem ke zlepšení hospodářské situace v Evropě byla realizace Marshallova plánu. K jeho realizaci byla zřízena Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Celkový objem prostředků, které takto byly do Evropy „napumpovány“ dosáhl mezi lety 1948 a 1952 dvanácti miliard dolarů. Roku 1961 se přeměnila na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jako mezník v evropské integraci bývá vnímán Haagský kongres z dubna 1948. Ten se sice konal jako soukromě iniciovaná konference (Hnutí za evropskou jednotu), ale sešlo se na ní více než 800 delegátů včetně největších politických osobností jako Churchill (ten dokonce celému kongresu předsedal) či Adenauer. Výsledkem konference byla Haagská rezoluce, vznášející požadavek na vytvoření hospodářské a politické unie. Dále byla použita k iniciaci založení Rady Evropy.

Prvním vojenským paktem byl Bruselský pakt, který byl uzavřen mezi VB, Francií a státy Beneluxu k zajištění obrany proti případné agresi Německa. V roce 1954 k němu přistoupila Itálie následovaná SRN – došlo k přejmenování na Západoevropskou unii. Když ale o rok později přistoupila SRN do NATO, ztratila tato unie význam.

Otázka č. 18 – Systém a prameny středověkého práva, významné právní památky

Mezi prameny středověkého práva můžeme zařadit:

• Právo obyčejové – celostátní i místní o normativní právní akty právotvorných orgánů – tj. buď panovníka, měst či sněmů o soudcovská tvorba práva

Právo obyčejové je chápáno jako pravidlo chování vytvořené společností samou, jehož porušení však sankcionuje stát. Pro jeho použití ve středověku platí stejná pravidla jako dnes (tj. longa counsuetudo a opinio iuris). Vedle právních obyčejů je však možno rozeznávat i náboženské či morální normy. Výhodou obyčejového práva byla bezesporu jeho pružnost.