Vypracované otázky 2016

Přizvána nakonec byla delegace Německa, do jednání se zapojila 7. 5. 1919.

16. června 1919 jí byl předán finální text smlouvy s dovětkem, že má 7 dní na to, aby smlouvu přijala nebo odmítla. V případě odmítnutí byli spojenci připraveni vymáhat ji silou – katastrofální stav německé armády donutil Německo souhlasit – 28. 6. 1919 došlo k podpisu Versailleské smlouvy.

Její podmínky byly pro Německo tvrdé:

• Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko (získané po prusko-francouzské válce)

• Okupace levého břehu Rýna na 15 let, pravý břeh: 50 km široké demilitarizované pásmo

• Pomořansko, Poznaňsko obnovenému Polsku, Hlučínsko Československu

• Ztráta všech kolonií

• Zrušení všeobecné branné povinnosti o profesionální armáda 100 000 mužů

• Redukce válečného loďstva o zákaz letectva o rozpuštění generálního štábu

• Reparace - finanční náhrady za způsobené škody (do 1921 zaplatit 20 mld. marek)

• 10 let dodávat uhlí Francii, Itálii, Belgii

• Odevzdat část obchodního loďstva

• Zabavení veškerého majetku v zahraničí

Smlouvy s ostatními poraženými státy byly sjednány takto:

1. Saintgermainská smlouva s Rakouskem – 10. 9. 1919

   • Potvrzení Rakouska a nezávislosti nástupnických států – Československa, Maďarska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

   • Placení válečných reparací o zákaz spojení s Německem

   • Armáda do 30 tisíc vojáků

   • Územní ztráty (ve prospěch Itálie, Rumunska, Polska a Československa)

2. Trianonská smlouva s Maďarskem – 4. 6. 1920

   • Ztráta 70% území a 60% obyvatelstva

   • Reparace

   • Omezení armády na 35 tisíc

3. Sévreská smlouva s Tureckem – 10. 8. 1920

   • Ztráta skoro 4/5 území – odpor generality v čele s Mustafou Kemalem – Atatürkem

   • Revidována v Lausanne roku 1923

4. Neuillyská smlouva s Bulharskem – 27. 11. 1919

   • Ztráta území ve prospěch sousedů

   • Reparace

   • Redukce armády

Otázka č. 16 – Společnost národů a její role v meziválečném období

Jako vrchol integračních poválečných snad vznikla pacifisticky založená Společnost národů. Samotný vznik je spojován s osobou amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který ve svých čtrnácti bodech deklaroval nutnost vytvoření organizace, která by zaštiťovala mezinárodní právo či územní suverenitu jednotlivých členských států.

Samotná organizace vzešla z výsledků Versailleské mírové konference, která byla podpisem završena 28. června 1919. Základní dokument organizace – Pakt společnosti národů. Zakládajícími členy bylo 43 států (přesná cifra se liší, záleží, jak kdo posuzuje tehdejší kolonie), maximálně bylo členy 58 států (Československo patřilo mezi zakládající státy). Německo se připojilo roku 1926 a vystoupilo roku 1933, Sovětský svaz roku 1934 a 1939 byl jako jediná členská země vyloučen. Sídelním městem byla Ženeva. Došlo také ke vzniku smírčího soudu (Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti) – dnešní Mezinárodní soudní dvůr (ICC) se sídlem v Haagu.