Vypracované otázky 2016
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1870: 15. dodatek ústavy – zákaz omezení volebního práva na základě rasy a sociálního postavení
Otázka č. 28 – Středověká Francie – stát, prameny a systém práva
Stát
Francouzské království je důsledkem rozpadu Franské říše. Jeho vznik je spojován s verdunskou smlouvou (843), která rozdělila Franskou říši na tři části. Základem Francie se stala část západní (na západ od Rýna). Právě v této části říše byli panovníci téměř bezmocní vůči moci feudálů a nedokázali čelit nájezdům Normanů, kteří získali Normandii a část dnešní Bretaně, nicméně se přizpůsobili domácímu obyvatelstvu a splynuli s ním, zároveň uznali moc západofranských králů. Francie 10. století byla velmi heterogenní – roztříštěná na velký počet feudálních panství, jejichž senioři formálně uznávali za vládce francouzského krále, nicméně fakticky byli zcela samostatní. Francie té doby nebyla jednotná ani národně, ani jazykově.
Do r. 987 držela trůn dynastie Karlovců, která vymřela, a vláda následně přešla do rukou Hugo Kapeta, zakladatele rodu Kapetovců, kteří měli faktickou moc pouze nad územím zvaným Ile-de-France, které bylo klíčové v obraně proti Normanům. Hospodářský rozvoj a částečně také obranné a útočné války vedly k postupnému upevňování královské moci a překonávání dosavadní feudální roztříštěnosti od konce 11. století. Kapetovci se soustředili na zvětšení rodového majetku a podrobit si své mocné vazaly. Největší problém byl s hrabaty z Anjou, Plantagenety, jejichž příslušník Jindřich II. se stal jako pravnuk Viléma Dobyvatele francouzským králem a vedl výboje do Francie. Ohrožení odvrátil francouzský král Filip II. August, který zároveň rozšířil území Francie až na západ k Atlantiku a díky křížové výpravě proti sektě Albigenských až na jih ke Středověkému moři. Filip II. měl velkou podporu ve městech, kterým uděloval privilegia, dále si zavazoval feudály nejrůznějšími smlouvami o věrnosti. Velcí feudálové považovali v této době za povinnost dát si od krále potvrdit všechny důležité akty, o nichž jednali – tzv. královská konfirmace.
Za vlády Filipa II. byla provedena významná správní reforma a města dostala významnější zastoupení v královské radě. Královská rada byla složena z dvorských funkcionářů. Prvním z nich byl senešal spravující finance a stojící v čele královského vojska. Za Filipa II. však byl tento úřad zrušen a funkci vrchního velitele prováděl connéctable. Královskou kancelář řídil cancelarius (kancléř). Ten vydával listiny jménem krále a přikládal k nim pečeť, vykonával soudnictví a v případě, že král soudil sám, poskytoval mu právní rady. Camerarius spravoval královský dvůr a osobní pokladny. Osobní složení záviselo na vůli krále, osoby vybíral z řad velkých feudálů, rytířů či duchovních a často to byli lidé s právnickým vzděláním či soudní praxí.