TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
◦
interpretace je integrální složkou procesu poznání, obvykle bývá považována za jeho složku finální
•
funkce mocenskoorganizační◦
ve snaze eliminovat relativitu je v zákoně určeno, kdo může interpretovat právní normy
◦
určité instituce jsou vybaveny v určitém, právními normami daném, rozsahu pravomocí podávat závazný výklad
normativních právních textů (a tím následně sjednocovat aplikační praxi) – rozsah takového oprávnění je v právní teorii
a právní praxi trvalým předmětem sporu (pozice , oficiálního interpretátora'' by za určitých okolností mohla být silnější
než pozice tvůrce pravidel)
◦
panuje shoda v tom, že subjekt, který pravidla tvoří, je nemá ex post (dodatečně) závazně interpretovat, tuto
funkci mají naplňovat zejména soudy (avšak i zde skepse v přiznání pozice oficiální konečné autority, to se potom
naplňuje v divergenci instituci soudní moci, v ústavním vymezení jejich pravomoci, vzájemných vztahů, vztahům k
orgánům veřejné moci, . .)
•
funkce argumentační◦
interpretace je podstatnou složkou argumentace, výsledky interpretace slouží jako významné argumenty v právním
sporu
◦
z hermeneutického hlediska jde o míru přesvědčivosti argumentů
◦
při argumentaci je důležité adekvátní vyvážení přirozené a oficiální autority:
▪
přirozená autorita (věcně přesvědčivá a konstantní argumentace v odůvodnění rozhodnutí)
•
vyplývá z hermeneutického hlediska
▪
oficiální autorita (argumentum ex autoritate, resp.argumentum ad baculum – silou, donucením)
•
vyplývá z mocensko-organizačního hlediska
Relace primárního objektu a sekundárních objektů interpretace
◦
primární objekt interpretace = psané právo, tj. normativní právní text
▪
zákony, normativní právní akty, normativní právní smlouvy atd.
◦
sekundární objekty interpretace = právem chráněné a zprostředkované hodnoty
▪