TP - Pražská scripta

•

Hranice mezi interpretací a tvorbou práva - pomocí interpretace lze vyplňovat mezery v právním řádu de lege lata, nikoliv 
však de lege ferenda (pak by se již jednalo o tvorbu práva)

•

Dvě skupiny metod interpretace:
◦

Standardní – nezbytná součást interpretace:

▪

výklad jazykový (otázka 43), logický (otázka 44), systematický (otázka 45)

▪

jsou nezbytnou součástí interpretace jakéhokoliv právního textu

◦

Nadstandardní – doplňková funkce:

▪

výklad historický, teleologický, komparativní (otázka 45)

▪

souhrnně bývá nazýváno jako argumentace e ratione legis (smyslech, duchem, účelem zákona) – překračuje 
samotný výklad textu

▪

používají se při rozporu po použití metod standardních, zejména u tzv. hard cases (použijí se, není-li text jasný ani 
po použití standartních metod)

▪

závěry nesmí být ve zjevném rozporu s textem a výsledky standardních metod, pokud se má jednat o interpretaci

▪

mají doplňkovou funkci, nemusí být vždy použity, následují po překročení samotného textu

•

pokud je závěr v určitém rozporu s výsledkem, dosaženým standardními metodami, nejedná se o výklad, ale o 
dotváření práva

Ústavní soud

•

vymezuje, kdy je vhodné k dotváření práva přistoupit:

Pl. ÚS 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (Advokátní přímus v řízení před Ústavním soudem)

…vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž 

zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a 
účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly

představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. (…) V případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně 
vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více