TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
•
právní jazyk se od běžného jazyka liší, smyslem právního jazyka je jeho porozumění ze strany adresátů – specifika právního
jazyka:
◦
snaha o objektivitu, neosobnost (cílem je sdělnost, srozumitelnost)
◦
používání ryze právních pojmů, které obecná čeština nezná (fyzická osoba apod.)
▪
výsledkem je menší srozumitelnost pro adresáty, ovšem zároveň snazší domluva mezi právníky a především
jasnost právního jazyka
◦
odlišný význam některých pojmů obecné češtiny v právní češtině (např. „věc“)
◦
latinské výrazy
◦
co nejpřesnější definice významu slov
Model tří oblastí pojmu Philipa Hecka:
•
při interpretaci a aplikaci práva se snažíme subsumovat konkrétní případ pod obecnou normu
◦
norma je komunikována textem zákona
73
◦
při subsumpci pak řešíme otázku, co pod normu ještě spadá a co ne
◦
jazykovým výkladem textu dojdeme k modelu, v němž vznikají tři oblasti pojmu použitého v normě:
▪
jádro pojmu – do něj spadá to, co by pod daný pojem podřadil každý příslušník jazykového prostředí
▪
neurčitá oblast pojmu (Hart: „polostín neurčitosti pojmu“) – to, co by někdo pod určitý pojem podřadil a někdo ne
▪
oblast mimo rozsah pojmu – to, co by nikdo pod daný pojem nesubsumoval
•
čím jednoznačnější je jazykový výklad, tím menší je neurčitá oblast pojmu
•
které pojmy z neurčité oblasti použít a které ne, se rozhodujeme pomocí dalších výkladových metod.
◦
pokud se rozhodneme zařadit i pojmy obsažené v neurčité oblasti poměrně vzdálené od jádra pojmu, jedná se o
extenzivní výklad
◦
pokud naopak nezařadíme ani pojmy relativně blízké jádru pojmu, obsažené v neurčité oblasti, jedná se o výklad
restriktivní
•
stává se i to, že se soudy odchýlí z neurčité oblasti pojmu – pak se nejedná o interpretaci, ale o dotváření práva (to je nutno
odlišovat především tam, kde je dotváření nepřípustné!), lze rozlišit dva typy dotváření práva: