TP - Pražská scripta

72

◦

Objektivně historický – cílem výkladu je zjistit, jaký účel hrála právní norma v době, kdy byla vydána, jak ji četl tehdejší 
adresát

▪

využívá se metoda historického výkladu, jazykového výkladu (je ovšem nutno brát v potaz význam slov v době 
vydání zákona)

◦

Subjektivně recentní – cílem výkladu je zjistit, jaký význam by normě přikládal historický zákonodárce, kdyby žil dnes a
znal současný právní stav, stav společnost (někteří autoři prosazují tento výkladový cíl např. ve vztahu k americké 
ústavě)

▪

= „intencionální kontrafaktualismus“

◦

Objektivně recentní – cílem výkladu je zjistit, jak rozumí normě dnešní adresáti, jakou roli dnes hraje ve společnosti

▪

otázkou zůstává, zda v rámci objektivně recentního výkladového cíle dávat přednost výkladu jazykovému (a dalším
standardním výkladovým metodám, celkově tedy formálně systematickým argumentům) nebo teleologickému

•

na tom, který cíl je třeba výkladem sledovat, nepanuje zcela jasná shoda – v českém právním prostředí jsou nejsilnější 
subjektivně historický a objektivně recentní výkladový cíl:

◦

subjektivně historický – je podložen argumenty dělby moci a demokratického principu

◦

objektivně recentní – argumenty právní jistoty a vývoje právního řádu ve společnosti

•

→ ve výsledku se však v ČR dává přednost spíše objektivně recentnímu výkladovému cíli

43. Použití jazykového výkladu v právní interpretaci

•

zaměřuje se na jazykovou stránku textu, spočívá v gramatické a sémantické analýze textu 

◦

syntaktický výklad – zkoumá složení věty

◦

gramatický výklad – zkoumá význam slov ve spojení s jinými

◦

sémantický výklad – dospívá k základním poznatkům o smyslu jednotlivých slov

•

k jazykovému výkladu při interpretaci právních textů přistupujeme jako k prvnímu (příčinou je samozřejmě fakt, že právo je 
komunikováno právě jazykem) – naopak jaká metoda bude použita jako další, již jednoznačné není