Zápisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Soudní právo - precedentní
Právo vytvořené v rámci autoritativní aplikace práva – právní pravidlo obsažené v rozhodnutí soudu, které argumentačně zavazuje soudy stejného nebo nižšího stupně
Dva definiční znaky
Originálnost – první rozhodnutí v dané věci
Formální obecná závaznost – je závazný pro obdobné případy
Argumentační závaznost – je závazný, dokud nenajdeme lepší právní argument k jejich změně, závaznost vychází z principu právní jistoty a principu rovnosti před právem
Mimo autoritativního řešení konkrétní právní situace vytváří jakési očekávání adresátů příslušných právních pravidel – závaznost do budoucna – soudcovské právo je tedy relevantním pramenem i v kontinentálních systémech, liší se v rozsahu při tvorbě a publikaci soudcovského práva v němž se soudce může pohybovat a formálních mechanismes
Mechanismy rozhodování
Stare decisis – povinnost soudu rozhodnout podle předchozího precedentu – stačí negativní odůvodnění - skutkový stav je obdobný, žádné důvody k odchylnému rozhodnutí
Judicial review – soud rozhodne proti precedentu – musí být pozitivně odůvodněno – soud musí důkladně vysvětlit a argumentovat použití příslušných pramenů práva – metoda distinkce
Postupně posiluje role zákona, náš soudce právo pouze dotváří, nemohou překročit hranice vymezené zákony a mezinárodními smlouvami
Kontinentální soudce vždy musí argumentovat pozitivně i v případě stare decisis
Metoda distinkce – soud hledá rozdíly mezi různými precedenty
Právo obyčejové
Tradiční pramen ve všech právních kulturách – přežívá(institut podpisu)
Vznikají živelně, dlouze – netvoří je jakási monopolní autorita
V UK by se za jeden velký obyčej dala považovat forma ústavy
Zaužívané státem uznané obecné pravidlo, dva znaky:
Usus longaevus – zaužívání nebo též kvalifikované či dlouhé užívání
Opinio iuris – povědomost o právním charakteru obyčeje, uznání právního obyčeje státem
Faktické obyčeje – jejich právní závaznost vzniká per se, v moderních státech už prakticky není – jedině mezinárodní právo veřejné, je to řád suverénních států – není autorita, která by legitimovala obecně závazné prameny – jedině právě obyčej, liší se od vnitrostátního tím, že formálním obsažením nedochází k jeho konzumaci – je možné se ho dále dovolávat
Formální obyčeje – běžné, podoba formálně určitého pramene(NPA, NS) – obchodní zvyklosti, konzumuje původní faktický obyčej
Desuetudo – faktické neužívání určitého právního pravidla, v důsledku čehož pravidlo ztrácí svojí platnost(nadbytečnost pravidla či vyčerpání pravidla(obsolece – jednorázové použití), jeho zastaráním nebo prostým neužíváním), na základě desuetudinis může ztratit platnost i precedens, zákon i n.s, je ale nutná existence negativní opinio iuris – uznání státním orgánem, formálně platí, fakticky je nelze aplikovat