Zápisky

Soudní právo - precedentní

• Právo vytvořené v rámci autoritativní aplikace práva – právní pravidlo obsažené v rozhodnutí soudu, které argumentačně zavazuje soudy stejného nebo nižšího stupně

• Dva definiční znaky

  • Originálnost – první rozhodnutí v dané věci

  • Formální obecná závaznost – je závazný pro obdobné případy

• Argumentační závaznost – je závazný, dokud nenajdeme lepší právní argument k jejich změně, závaznost vychází z principu právní jistoty a principu rovnosti před právem

• Mimo autoritativního řešení konkrétní právní situace vytváří jakési očekávání adresátů příslušných právních pravidel – závaznost do budoucna – soudcovské právo je tedy relevantním pramenem i v kontinentálních systémech, liší se v rozsahu při tvorbě a publikaci soudcovského práva v němž se soudce může pohybovat a formálních mechanismes

• Mechanismy rozhodování

  • Stare decisis – povinnost soudu rozhodnout podle předchozího precedentu – stačí negativní odůvodnění - skutkový stav je obdobný, žádné důvody k odchylnému rozhodnutí

  • Judicial review – soud rozhodne proti precedentu – musí být pozitivně odůvodněno – soud musí důkladně vysvětlit a argumentovat použití příslušných pramenů práva – metoda distinkce

• Postupně posiluje role zákona, náš soudce právo pouze dotváří, nemohou překročit hranice vymezené zákony a mezinárodními smlouvami

• Kontinentální soudce vždy musí argumentovat pozitivně i v případě stare decisis

• Metoda distinkce – soud hledá rozdíly mezi různými precedenty

Právo obyčejové

• Tradiční pramen ve všech právních kulturách – přežívá(institut podpisu)

• Vznikají živelně, dlouze – netvoří je jakási monopolní autorita

• V UK by se za jeden velký obyčej dala považovat forma ústavy

• Zaužívané státem uznané obecné pravidlo, dva znaky:

  • Usus longaevus – zaužívání nebo též kvalifikované či dlouhé užívání

  • Opinio iuris – povědomost o právním charakteru obyčeje, uznání právního obyčeje státem

    • Faktické obyčeje – jejich právní závaznost vzniká per se, v moderních státech už prakticky není – jedině mezinárodní právo veřejné, je to řád suverénních států – není autorita, která by legitimovala obecně závazné prameny – jedině právě obyčej, liší se od vnitrostátního tím, že formálním obsažením nedochází k jeho konzumaci – je možné se ho dále dovolávat

    • Formální obyčeje – běžné, podoba formálně určitého pramene(NPA, NS) – obchodní zvyklosti, konzumuje původní faktický obyčej

• Desuetudo – faktické neužívání určitého právního pravidla, v důsledku čehož pravidlo ztrácí svojí platnost(nadbytečnost pravidla či vyčerpání pravidla(obsolece – jednorázové použití), jeho zastaráním nebo prostým neužíváním), na základě desuetudinis může ztratit platnost i precedens, zákon i n.s, je ale nutná existence negativní opinio iuris – uznání státním orgánem, formálně platí, fakticky je nelze aplikovat