Státověda

- kabinetní justice: panovník měl možnost věc rozhodnout místo soudu, mohl udělovat milosti a zastavit jednání

- panovník měl také právo soudy poučovat, dávat jim pokyny, trestat je, soudci byli v podstatě státní úředníci, kteří funkci vykonávali nepřetržitě (soudní mašinerie)

- soudní řízení bylo současně ovládáno inkviziční (vyšetřovací) zásadou => povinnost soudu vyhledat důkazy pro i proti a rozhodnout

- v 17. a 18. století jsou významné požadavky na oddělení mocí

86. Zásady organizace a činnosti soudních orgánů; nezávislost soudců a soudů

- v našich zemích se zárodky moderní podoby soudnictví objevují za vlády Josefa II., poté se jeho zásady postupně formulovaly a trvalou podobu získaly Státním základním zákonem z roku 1876 o soudní moci (zde nalézáme následující principy)

• úprava postavení a působnosti soudů jen na základě zákona

• doživotní jmenování soudců, jejich nezávislost a samostatnost

• vázanost soudů jen zákonem

• ústnost a veřejnost jednání

• obžalovací zásada v trestním řízení

• porotní rozhodování o vině v závažných trestných činech

• oprávnění císaře udělit milost

• oddělení soudnictví od správy ne všech stupních, zavedení správního soudnictví

- v současnosti považujeme za základní zásady: nezávislost soudů a soudců a principy soudního rozhodování

Nezávislost soudů a soudců

Nezávislost soudů

- soudnictví vykonáváno soustavou orgánů, soudů, oddělených od moci zákonodárné i výkonné

- organizace soudů musí být upravena zákonem, nikoli akty moci výkonné

- rozhodnutí soudů může být přezkoumáno zase jen soudem (vyšší instancí).

Nezávislost soudců

- soudce není vázán pokyny, příkazy či doporučeními, jak má v daném případě rozhodovat. Soudce je vázán pouze zákony, nikoli podzákonnými předpisy

- jmenování, zpravidla výkonnou mocí (prezidentem) bez časového omezení, a nemožností odvolat soudce z funkce

- soudce také nemůže být bez svého souhlasu přeřazen na jiný soud. Kárné řízení proti soudcům je prováděno soudy, nikoli jinou složkou moci.

- úodmínkou nezávislosti je i dostatečné finanční zajištění soudců.

princip zákonného soudce, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Případ je tedy přidělen soudci podle dopředu stanovených pravidel, tak aby nebylo možno účelově přidělovat konkrétní případ vybranému soudci, a tím ovlivnit rozhodnutí, čímž má být zabráněno tzv. kabinetní justici. V souladu s principem zákonného soudce jsou zakázány mimořádné soudy.

87. Principy soudního rozhodování

všeobecná státověda

88. Ústavní soudnictví. Státní soudy

- Ústavní soudnictví s pravomocí rozhodovat o souladu zákonů s ústavou vznikají až s přijetím psaných ústav

- USA – soudní přezkoumávání zákonů (Judicial Revew) – všeobecné ústavní soudnictví, znaky: