Státověda

- správa pospolitosti (veřejně mediační fce)

- účast jednotlivců na správě veřejných záležitostí

- subjekty vznikají na základě veřejnoprávního aktu (obvykle zákona) jako veřejnoprávní korporace

Personální základ:

→ příslušnost profesi (profesní)

→ postavení nebo působení v určitém rámci:

- akademická samospráva- příslušnost k prostředí akademických svobod na VŠ

- zájmová samospráva- vymezené zastoupení veřejnosti v orgánech kontroly některých oblastí veřejného zájmu

- někdy povinné (nucené) členství- př. při studiu na VŠ

vrchnostenská oprávnění- k uplatnění veřejného zájmu, vztahují se k:

• vydávání vnitřních předpisů

• vydávání autoritativních rozhodnutí v konkrétní věci

• zajištění organizace a řádného chodu korporace

• institut vlastního majetku korporace

• zajištění ochrany

94. Formy územní organizace státní moci. Pojetí státního území a pojem územní organizace státu

- území je považováno za nutnou součást pojmu moderního státu => v moderním státě se nejedná o problém vlastnictví (patrimoniální pojetí), ale o základní prvek, bez kterého by stát nebyl myslitelný – dokládalo se to tím, že vlastník může věc prodat a je stále subjektem práva, kdežto území takto stát prodat nemůže, neboť by přestal jako stát existovat

- nabytím státního území stát získá jeho územní svrchovanost (imperium), aniž by musel být jeho vlastníkem

územní organizace státu

- na rozdíl od pojmů státní moci a její organizace (forma vlády) a státního režimu je povaha území státu více neutrální => neovlivňuje jiné složky formy státu, takže může být tatáž v různých režimech i formách vlády (je s nimi ale bezprostředně spojena)

- z hlediska státovědy není podstatné, jaký tvar nebo polohu území má, ale to, jakým způsobem je organizováno z hlediska fungování státní moci a z hlediska postavení obyvatelstva a jedince

a) existence státu obecně a jeho právní vymezení – zahrnuje otázku vymezení hranic, nejen z hlediska prostorového, ale i směrem nahoru (ad coellum jako vzdušný prostor) a do nitra země (ad inferos)

b) způsoby nabývání a pozbývání území státu: akrescence, okupace, cese, vydržení, adjudikace, anexe

c) rozčlenění území státu a jeho právní vymezení – vymezení územních jednotek, ve kterých působí je spravující orgány pod centrální mocí

d) území vcelku a jeho členění z hlediska organizace státní moci

e) uspořádání území z hlediska vztahu státní moci jako svrchované moci k jednotlivcům – vztah státní moci k obyvatelstvu (jurisdikce, občanství, evidence pobytu, uprchlíci)

f) územní aspekty existence právního řádu a jeho vztahy k okolí i dovnitř

g) právní aspekty existence území v celku vůči okolí – vztah státní moci k jiným státům

h) symbolika území a státu – územní organizace v širším smyslu (státní symboly, hlavní město)