Státověda vypracované otázky

- parlament – 2 komory, vydává zákony a schvalování rozpočtu, nemá kontrolu nad výkonnou mocí vlády

- prezident jej však nemůže rozpustit

- soudní moc - významná funkce Nejvyššího soudu, který kontroluje činnost ostatních státních orgánů, podává závazný výklad ústavy

- soudce Nejvyššího soudu jmenuje prezident

- např. USA, Argentina. Kolumbie, Brazílie, Venezuela, Mexiko

1. Neoprezidentská forma vlády (v V. francouzské republice) *

- další názvy: liberální autokracie, poloprezidentská nebo poloparlamentní forma vlády, prezidiální parlamentarismus, parlamentní forma s prezidiálními prvky

- od roku 1958 ve Francii, kdy byla přijata ústava tzv. V republiky

- posílena výkonná moc prezidenta na úkor parlamentu

- prezident - ústřední postava, je volen přímo, jmenuje vládu a řídí její činnost

- je garantem ústavnosti, územní celistvosti, bezpečnosti a nezávislosti

- může rozpustit parlament = Národní shromáždění x USA nemůže

- prezident a „jeho“ vláda řídí směr národní politiky

- vláda - Rada ministrů a kabinet, musí mít důvěru Národního shromáždění

- Radu ministrů tvoří prezident jako předseda a 4 nejdůležitější ministři

- vláda v širším smyslu – Rada ministrů, další ministři a tajemníci

- do pravomoci vlády náleží vše, co není taxativně svěřeno do pravomoci parlamentu

- parlament však může zmocnit vládu, by po omezenou dobu činila formou nařízení opatření, která jsou obvykle vyhrazena zákonu - delegované zákonodárství

- prezident může konzultovat důležité otázky s národem (referendum)

- v mimořádné době (válka) může prezident zákonodárnou iniciativu

- kohabitace

- 2 okruhy správy:

1) prezidentská správa - Rada ministrů

2) zbývající státní správa – působnost vlády v širokém slova smyslu

1. Racionalizovaný parlamentarismus (Kancléřská republika) SRN *

- od doby Výmarské republiky

- parlamentní forma vlády s posílením pravomocí spolkového kancléře

- Spolkový prezident navrhuje parlamentu (Spolkovému sněmu) kandidáta na úřad kancléře a ten jej pak volí bez rozpravy

- kancléře pak jmenuje prezident (pokud měl kancléř absolutní většinu, musí být jmenován, pokud relativní většinou, záleží na prezidentovi)

- kancléř navrhuje prezidentovi ministry (členy Spolkové vlády) – prezident jim nemusí vyslovovat důvěru

- kancléř určuje směr národní politiky – kancl princip

- resort princip – každý ministr odpovídá za vsěřený resort

- kolegial princip – spory mezi členy Spolkové vlády se řeší jednáním a hlasováním

- parlament omezen ve své zákonodárné iniciativě ve prospěch kancléře a vlády

- parlament může kancléře odvolat = vyslovení nedůvěry a volba nástupce do 48 hodin

- specifikum racionalizace: v tradičním parlamentarismu je možné vyslovit nedůvěru, ale neřeší se, kdo bude nástupcem)