VYPRACOVANÉ OTÁZKY

38. Ústava a moderní stát; kořeny vzniku ústavy moderního státu

ústava = zvláštní právní akt nejvyšší právní síly, je jedním z vnějších projevů moderního státu

není zcela jasné, který z dokumentů byl skutečně první ústavou, ale lze za něj považovat např.

→ Regeringsformen (1634 ve Švédsku upravil organizaci výkonné moci)

→ Utrechtskou unii (1579 mezi sedmi nizozemskými provinciemi vytvořena konfederace)

• s rozvojem kapitalismu se začíná vytvářet nový obraz společnosti (někdy označována jako občanská nebo buržoazní), se kterou je spojena existence ústavy

• pojem chápán dvojím způsobem:

• konstituce, zřízení, uspořádání - kořeny již ve starověkém Řecku, dodnes převažuje ve VB

• psaný dokument – zachytit základní pravidla organizace a fungování státní moci a její vztahy ke společnosti (pojem moderního státu)

Kořeny vzniku ústavy moderního státu

• označení stát zavedl 1513 Macchiavelli (Vladař) → vytlačilo res publica, civitas, regnum, imperium…

• stát je výsledkem vývoje středověké společnosti k novým mocenským strukturám

• státnost = vlastnost, kvalita → všechny státy bez ohledu na populaci či velikost jsou si rovny

Prvky moderního státu:

→ státní území

• vymezují se pevné státní hranice – začíná mít pevné území (tzv. teritorium clausus) => vzniká územní stát vymezený pevným územím (součástí přestávají být enklávy a exklávy)

• stát působí trvale díky vertikální organizaci (vyšší x nižší úz. jednotky), horizontální (symetrie – územní jednotky mají stejnou povahu)

• místo personální nastupuje územní výsost nad všemi subjekty na území státu

• institut občanství, obyvatelstvo je evidováno (umožňuje racionální správu, výběr daní)

• stát = územní veřejnoprávní korporace – společenství osob obývajících pod jednou mocí určité území, stát je přímo nadřazen jedinci (bez zprostředkování vrchností)

• zásadní je postupné vytváření judiciálních záruk ústavnosti a zákonnosti v podobě institucí veřejnoprávního soudnictví

→ obyvatelstvo

• vytváří se občanství = zvláštní vztah mezi jedinci a státem, zanikají privilegované formy takového vztahu

• jednotlivci jsou zaručována zákl. práva a svobody (obvykle vyjádřena v katalogu, který se postupně stává součástí ústavy státu)

• cizinci – zajištění minimálních práv ve vztahu ke státu, kde se nachází (cizinecký režim)

• mobilita obyvatelstva (uznání práv jedince vůči státu) – stát základních práv

• výkon řemesel není vázán na cechy

• selské obyvatelstvo dostává svobodu pohybu, ženění, vzdělání

mobilita v duchovní oblast (tolerance)

• individualizace – stát vystupuje přímo vůči jedinci, nikoliv vůči rodině nebo obci

→ státní moc

• roztříštěná moc feudálů se koncentruje v rukou panovníka a aparátu → centra moci postupně reprezentována i v organizaci státu v různých orgánech, reálná dělba se postupně mění ve formální dělbu moci mezi jednotlivé orgány

• stát není chápan pod osobou monarchy-vlastníka (patrimoniální teorie), postupně se vyděluje ze společnosti, stává se jejím reprezentantem

• se vznikem konstituční monarchie nový právní subjekt – lid → moc přechází na něj

• stát už není chápán jako panovníkův majetek, ale jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace osob)

• stát získává mocenský monopol – povinnost všech se mu podřídit, zakazuje svémoc, civilizovaná spol.

• trvá nepřetržitě v čase racionální stát

• stát se odděluje se od církve – sekularizace, založen na pozitivním právu (legitimace ústavou, ne Bohem)

• moc se stává předmětem právní úpravy – juridizace politiky (její právní regulace)

• v 19. a 20. stol. i k judicializaci (polit. a mocenské spory = předmět soudního řízení)

• myšlenka suverenity (Bodin) se začíná projevovat uvnitř, ale i mezi státy navzájem – vznikají základy mezinárodního práva