VYPRACOVANÉ OTÁZKY

Fáze vývoje ústavy moderního státu

• v plné formě se moderní stát s ústavou začíná projevovat až koncem 18. století v podobě ústav amerických kolonií, USA (1787), Francie

a) první fáze vývoje

• hlavní pozornost věnována organizaci státní moci a její dělbě

• postavení jedince upravováno v jiných dokumentech (Bill of Rights)

b) druhá fáze vývoje

• úprava vztahu státní moci a jedince (spolu s otázkami samosprávy) – jeden z nejvýznamnějších znaků moderního konstitucionalismu

- jedinec získává právo na účast při řízení veřejných záležitostí, hlavně právo volební

c) třetí fáze vývoje

• projevuje se ve 20. století

• do obsahu ústav stále více proniká zakotvení cílů státní činnosti a hodnot, kterými se má státní moc vázat

• je to důsledek obou světových válek a masového porušování lidských práv v totalitních státech

40. Druhy ústav z hlediska jejich typologie

Ústavy právní a faktické

- východiskem pro klasifikaci ústav je jejich členění v sociologickém a právnickém smyslu

→ v sociologickém smyslu má ústavu každý stát, i kdyby byl založen jen na obyčejovém právu

- vždy existuje nějaké mocenské uspořádání (i když je ovlivňováno jen samovládci)

- označení ústava je hodnotově i ideologicky neutrální, nevypovídá nic o podobě režimu, o omezení moci panovníka atd.

→ v právním smyslu jde o zachycení žádoucího modelu společenských mocenských vztahů v různých pramenech práva

- ústavy v právně logickém smyslu: základní norma (která stanovuje, kdo je zákonodárcem) není stanovena právem, ale je jen předpokládána jako jeho východisko

- ústavy v pozitivně právním smyslu: na základě právní normy působí normotvůrce, který stanoví právní pravidla pro tvorbu právních předpisů

Ústavy ve formálním a materiálním smyslu

→ v materiálním smyslu: všechna právní pravidla, která tyto otázky upravují bez ohledu na to, zda se nachází v právním aktu nazvaném ústava nebo v obyčejném zákoně (ústavní obyčeje, soudní rozhodnutí, historické dokumenty atd.; jsou zde upravovány otázky vztahu ústavy a státu, práva, společnosti a politického systému; takovouto ústavu má např. Velká Británie

→ ve formální smyslu: vzniká v 17./18. století jako právní dokument, který upravuje tyto otázky, navíc se vyznačuje zvýšenou formální zákonnou mocí; je to základní zákon odlišný od jiných (formou, procedurou změny, názvem, systematikou atd.)

Ústavy rigidní a flexibilní

→ rigidní – lze jej měnit jen složitějším postupem než u obyčejných zákonů; má ji např. ČR

→ flexibilní – platí pro ně zásada lex posterior derogat priori; má ji např. Nový Zéland, Izrael

Ústavy psané a nepsané

→ psaná – obsažena v jednom (monolegální, kodifikované) nebo i více (polylegální; jeden z těchto dokumentů může být označen jako ústava) právních předpisech; má ji ČR, Rakousko, Španělsko