ČPD_Kabrheloviny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
může uzavřít každý, komu v tom nebrání žádná zákonná překážka.“) Institut překážek byl
hojně rozpracován v následujících paragrafech, řadily se mezi ně např. duševní porucha,
věk, příbuzenství, existující manželství, ale také rozdíl v náboženství (§ 64 – „Manželské
smlouvy mezi křesťany a osobami, které se ke křesťanství nehlásí, nemohou být platně
ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel
33
uzavřeny.“) Do roku 1867 by taktéž vyžadován souhlas orgánu veřejné zprávy – předmětem
zkoumání bylo, je-li manžel schopen případně uživit svou rodinu.
Dle § 91 byl muž hlavou rodiny. Žena ho měla následovat v jeho rozhodnutích a plnit jeho
nařízení. Moci otcovské byli podřízeny taktéž potomci, otec je taktéž zastupoval v právních
vztazích.
Manželství mohlo být zrušeno rozlukou, prohlášením za neplatné či úmrtím nebo
prohlášením za mrtvého. Až do roku 1919 nebyla katolíkům přiznána možnost rozluky,
mohli se pouze rozvést „od stolu a od lože“, tzn., že nemuseli spolu žít, ale manželství i
nadále fungovalo (vliv kanonického práva).
Rozloučit bylo možné manželství mezi nekatolíky, v tomto případě manželství zaniklo.
VĚCNÁ PRÁVA
Dle § 291 byly věci děleny na hmotné a nehmotné, movité a nemovité, spotřebitelné a
nespotřebitelné a ocenitelné a neocenitelné.
Rozlišeny byly instituty vlastnictví a držby (§ 309 – „Kdo má věc ve své moci, je jejím
majitelem. Má-li vlastník věci vůli ji jako vlastní uchovat, je jejím držitelem.“) Držba se dle
přítomnosti (či absence) právního titulu rozlišovala na řádnou a neřádnou.
Vlastnictví bylo dle § 354 charakterizováno jako „právo s podstatou a užity věci podle své
vůle nakládati a každého jiného z toho vyloučit.“ Vyvlastnění bylo možno ve veřejném
zájmu a za náhradu.
Zbytky feudálního vlastnictví byly vyjádřeny v koncepci děleného vlastnictví. Definitivně
byly lenní vztahy zrušeny v roce 1862.