ČPD_Kabrheloviny

Hmotná část trestního práva explicitně vycházela ze zásady zákonnosti – „nulum crimen 

sine lege, nulla poena sine lege“. Za trestné tedy bylo možné považovat jen taková jednání, 

která byla v zákoníku výslovně uvedena, tresty za ně taktéž musely odpovídat liteře zákona.  

Zákoník se dělil na dvě části: 

1.  O proviněních a trestech hrdelních (7 kapitol, 184 §) 

2.  O proviněních a trestech politických (3 kapitoly, 82 §) 

Opuštěny byly praktiky typu tortury, trest smrti sice zůstal i nadále zakotven, týkal se však 

jen nejtěžších zločinů. Lze tedy zpozorovat snahu o převýchovu pachatele (že se o ni často 

snažili krutými tělesnými tresty je věc druhá, pár polámaných kostí je pořád lepších než se 

zhoupnout někde na stromě). Kodex také obsahoval ustanovení, která se týkala polehčujících 

či naopak přitěžujících okolností. Dále uváděl, že i pokus o spáchání trestného činu je trestné. 

Přednostmi tohoto zákoníku byly zejména jeho přehlednost, legislativně technické 

zpracování, přehlednost a srozumitelnost. 

TRESTNÍ (HRDELNÍ) ŘÁD – 1788 

Procesněprávní část Josefova zákoníku ruší průběh trestního řízení z tereziánské doby. 

Opuštěny byly rozličné zábavné prostředky výslechu, namísto kterých by zaveden důsledný 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 31 

inkviziční proces vedený písemnou formou. Trestními soudci mohli být výlučně právníci, 

přítomnost laiků byla vyloučena.  

 ZÁKONÍK O ZLOČINECH A TĚŽKÝCH POLICEJNÍCH PŘESTUPCÍCH – 1803 

Na pozitivní rysy trestního zákoníku Josefa II. navázal zákoník o zločinech a těžkých 

policejních přestupcích. V „testovací oblasti pro rozsáhlé kodifikace“- Západní Haliči 

(testovalo se tam i ABGB) platil od roku 1796, ve zbytku monarchie od roku 1803. 

Dohromady byly opět spojeny část hmotná i procesní. 

Zákoník je přehledný, formulačně přesný a vyhýbá se kasuističnosti. De facto ovlivnil