ČPD_Kabrheloviny

Na oddílu občanských práv se výrazně podílel František Ladislav Rieger. Císař (nyní již 

František Josef I. a.k.a. „starej Procházka“), povzbuzen úspěchem rakouské armády proti 

revolučním maďarským vojskům v bitvě u Kápolny sněm nechal 7. 3. 1849 rozehnat. Tři dny 

před tím, tj. 4. 3., stihl vyhlásit tzv. Stadionovu (též březnovou) ústavu. (pozor, neplést si ji 

s kroměřížskou – některé pasáže sice byly obšlehnuty, ale klíčové pasáže koncipovali 

císařovi lidé jinak). I ona však zůstala jen na papíře. 

VÝVOJ V ČESKÝCH ZEMÍCH 

Ještě krátce před vypuknutím revoluce se v pražských Svatováclavských lázních sešlo 

„lidové shromáždění“ (mělo asi 3000 členů), které následujícího dne vypracovalo soupis 

jedenácti požadavků určených císaři – první pražská petice (12. 3.). 

Ta obsahovala základní politické požadavky – za stěžejní lze označit zrovnoprávnění češtiny 

s němčinou, obnovení ústavní jednoty zemí Koruny české, zavedení ústnosti a veřejnosti 

soudního řízení či svobody tisku.  

Nad dodržováním této petice měl bdít tzv. Svatováclavský výbor čítající 26 členů. (později 

se rozrostl na 140 členů a začal být označován jako Národní výbor). Na vyhýbavou odpověď 

panovníka, který přislíbil pouze jazykovou rovnoprávnost a zrušení roboty do konce března 

1849, reagovala druhá pražská petice (29. 3.). Až po jejím doručení vydal panovník kabinetní 

přípis, kterým slíbil zřízení zemského sněmu, zrovnoprávnění češtiny s němčinou a zrušení 

roboty.  

Volby byly vypsány na 7. červen 1848, k jejich realizaci však nedošlo. Druhého června se 

totiž v Praze konal slovanský sjezd, který vyústil ve vojenské potyčky a později (12.6.) 

dokonce v pražské povstání. Generál Windischgrätz ho však 18. června po předchozím 

bombardování Prahy potlačil (a tak na pražských barikádách zahynul jeden z hrdinů Filozofské 

historie, sám slovutný Špína). Ke svolání zemského sněmu už nedošlo.