Kompletní shrnutí

určené -> obligace zaniká jedině splněním, věci genericky určené nemohou zaniknout

− obligace dílné a nedílné

− praktický význam v situaci, kdy se u jedné obligace objevuje více dlužníků nebo věřitelů

− dílná obligace

− předmět plnění se dá rozdělit na plnění částečná

− rozdělí se podle počtu účastníků na díly

− nedílná obligace

− předmět plnění se na části rozdělit nedá

− účastníci jsou zavázáni/oprávněni společně (plnil/žaloval-li jeden, zanikal dluh/oprávnění

žalovat všem ostatním)

− až do Justiniána platilo, že lze žalovat pouze plnění celé

− obligace úroková

− pokud jsou předmětem úroky (usurae), jedná se o nesamostatnou obligaci, závislou na jiné hlavní

(obligatio principalis) -> sama existovat nemůže, má povahu akcesorickou, sama nevzniká a

zaniká nejpozději se zánikem obligace hlavní

− náhrada škody

− škoda = damnum dvojího druhu

− damnum emergens – majetková újma, která skutečně nastala, tj. objektivní hodnota poškozené/zničené věci

− lacrum cesssans - ušlý zisk, ke kterému by nedošlo, pokud by věc nebyla poškozena

− interesse = rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného v okamžiku rozsudku a majetkem, který

by měl, pokud by ke škodě nedošlo

− platí zásada, že škoda postihuje toho, kdo je vlastníkem věci -> vlastník jako věřitel odpovídá

za škody, které vznikly bez zavinění dlužníka (vis maior, náhody vyšší)

− vis maior osvobozuje dlužníka málokdy – předmět plnění by musel být určen individuálně

většinou dochází k změně obsahu obligace: věřitelův původní nárok se mění v nárok na plnění

náhradní a dlužníkova povinnost se mění na poskytnutí náhrady škody (porušil povinnost

vyplývají ze smlouvy nebo spáchal protiprávní čin)

− povinnost k náhradě, vyplývající z obecného předpisu zákona

− je-li stanovena smluvně, obsahuje stanovení předpokladů, za kterých se bude náhrada plnit

− je-li stanovena z obecného právního předpisu, nic konkrétního neříká -> vycházíme z abstraktních premis

− kauzální nexus

− zavinění

− odpovědnost za škodu může nést pouze ten člověk, který je schopen si uvědomit následky svého jednání

− dolus (zlý úmysl)

− člověk určitým způsobem jedná, ačkoliv ví, jaké následky může jeho jednání mít

− je odpovědný vždy, odpovědnost nelze smluvně vyloučit

− culpa (nedbalost)

− člověk určitým způsobem jedná, ale neuvědomuje si škodlivé důsledky, které by jeho

jednání mohlo mít

− může náležet v jednání pozitivním i v opomenutí (nekonání)

− nedbalosti různé intenzity – abstraktní měřítko pečlivosti a ostražitosti starostlivého otce rodiny

− v justiniánském právu začínají rozlišovat: culpa lata (hrubá nedbalost, staví se naroveň dolus), culpa

in concreto (nedbalost relativní, posuzuje se konkrétně podle dlužníka, o kterého se jedná, tj. podle