Kompletní shrnutí

pohledávky dozví -> cesionář mu posílá obvykle zprávu, denunciaci

− cedent ručí za pravost pohledávky, ne za její domahatelnost, při darovaní neodpovídá ani za jedno

− stejnými způsoby je možno převzít i dluh (krom cesse?)

Utvrzení obligace

− krom příslušné žaloby existovaly i další formy, které záruky obligace posílily

− lze je rozdělit do 2 účelových skupin

− s cílem usnadnit postavení věřitele při dobývání pohledávky

− věřitelská solidarita

− situace, kdy je několik věřitelů, každému přísluší nárok na plněné celé, ale uspokojením

jednoho věřitele zaniká nárok všech ostatních, to stejné platí při podání žaloby (a

následné litiskontestace)

− vymáhání pohledávky je zajištěno, dokud je přítomen alespoň jeden z věřitelů

− vedle dědického nápadu/odkazu vzniká i stipulací (dlužník dával jedinou odpověď na

shodné otázky solidárních věřitelů)

− vzájemný poměr věřitelů řešila většinou smlouva - jak bude mezi věřitele rozděleno plnění

− adstipulator

− vedlejší věřitel, kterého se dlužník zavázal plnit to stejné, co hlavnímu věřiteli -> nová obligace,

je v akcesorickém poměru k hlavní

− může plnění přijmout, žalovat, případně prominout, ale jen dokud trvá obligace hlavní

− s cílem zajistit hospodářský efekt obligace

− věcného charakteru

− právo zástavní

− patří i mezi intercesse kumulativní, pokud je zřizuje třetí osoba

− úplně eliminuje nebezpečí, že věřitel nedostane své

− do moci věřitele se převede nějaký majetkový objekt a věřitel se na jeho hodnotě

bude hojit, pokud nebude obligace řádně splněna

− měnilo se postavení dlužníka - přestával ručit svým celým majetkem (končí obligatio

personae) a nastupuje obligatio rei

− praetor chránil věřitele jako věcně oprávněného, měl tedy absolutní ochranu účinnou

proti každému třetímu

− realizace zástavy = pokud dlužník nesplní to, co slíbil, uspokojí věřitel svůj nárok na

zastavené věci

− ius vendendi (věřitel zástavu prodá a na utržených penězích se hojí, přebytek musí

vrátit dlužníkovi)

− až do Konstantina byla možná i tzv. propadlá zástava (zastavená věc propadala

do vlastnictví věřitele)

− osobního charakteru

− zřizuje je dlužník sám – konvenční pokuta, závdavek, preatorský slib konstitutum debiti

− zřizuje je třetí osoba -> intercesse

− intercesse kumulativní

− intercessor se zavazuje vedle hlavního dlužníka jako rukojmí nebo jako solidární

dlužník, nebo dává do zástavy vlastní věc za cizí dluh

− dlužnická solidarita

− vedle hlavního dlužníka se zavážou dlužníci další, s úplně stejnými povinnostmi ->

plněním jednoho se osvobozují všichni

− věřitel může žalovat kohokoliv z nich, až do Justiniána však platilo, že pokud

byla jednou neúspěšná, nemohl žalovat znova (tzv. konsumpční účinek