Kompletní shrnutí

pečlivosti, kterou věnuje svým věcem), culpa levis (nedbalost lehká), custodia (odpovědnost za náhodu)

− soukromá pokuta

− vyplývala z obligace deliktní

− povinnost platit pokutu byla také vázána na příčinnou souvislost a zavinění

− velký význam právo praetorské - rozšiřoval pojem škody i při působení nepřímém a vytvořil nový

skutkový základ: podvod (dolus), žaloba možná do jednoho roku a i poté alespoň žaloba na

vydání obohacení -> základ myšlenky o obecné povinnosti k náhradě škody

− konvenční pokuty

− případy, kdy si věřitel nechává od dlužníka formou stipulace slíbit plnění určitého obnosu peněz

jako trest za eventuální nesplnění smluvních povinností

− zajišťuje-li plnění nežalovatelné, jedná se o konvenční pokutu nepravou

− má-li akcesorický vztah k obligaci hlavní, mluvíme o konvenční pokutě pravé

− propadá jí dlužník, když se nechová tak, jak slíbil, nepřihlíží se k zavinění

Právní ochrana obligace

− actiones in personam

− zákon věřiteli zajišťoval možnost domáhat se svého nároku odejmutím jeho ekvivalentu

z dlužníkova majetku, pokud dlužník svůj závazek nesplnil -> k tomu sloužila actio in personam

− pouze proti osobě dlužníka

− každá actio má vlastní konkrétní označení většinou podle názvu obligačního poměru, ze kterého vyplývá

− dlužník neplní plnění -> aktualizace dlužníkova ručení tím, že věřitel podal žalobu

− dlužník vázán defensivní povinností, jinak hrozba okamžitého zahájení majetkové exekuce

− dlužník splní svou defensivní povinnost -> proběhne řízení i iure a litiskontestace se změní

dlužníkův závazek na nový (tzv. novatio necessaria), vzniká obligace z litiskontestace

− druhé stadium končí vynesením rozsudku a změnou obligace na obligaci z rozsudku

− původní obligační plnění dostane vždy peněžitou formu

− žaloby civilní (podle civilního práva) = actiones in ius conceptae

− nárok se opírá o normu civilního práva

− povinnost dlužníka je vždy portere (něco se musí) – dare (plnění určité), dare facere (plnění neurčité)

− u neurčitého plnění musí být v žalobě uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl; u určitého

plnění se kauza uvádět nemusela -> žaloby abstraktní, nazývané condictiones (kondikce)

− žaloby se lišily

− ze smluv a skutečností podobných

− actiones bonae fidei (žaloby v dobré víře)

− přihlíželo se i k jiným skutečnostem, jako např. vedlejší úmluvy mezi žalovaným a

žalobcem, ke zvyklostem a obchodním uzancím, k nepoctivostem

− projednávací režim volný a svobodný -> dlouhý

− u smluv konsenzuálních, reálných kontraktů (s výjimkou mutuua), fiducie, tutely

nepřikázaného jednatelství

− actiones stricti iudicii (iudicia stricta, žaloby přísné)

− pouhé zjištění oprávněnosti žalobcova nároku