Kompletní shrnutí

justiniánské právo stojí na prahu uznání obecné závaznosti smluv

− obligační smlouva = contractus

− dvoustranné právní jednání, z něhož vzniká obligační poměr, a to na základě určité formy (kontrakty

formální) nebo typického, právem uznaného účelu (kontrakty bezforemné)

− formální kontrakty

− forma na prvním místě, smlouva je platná, i když má právem neuznaný obsah (ale nezakázaný!)

− z formy nelze poznat, jaký cíl sleduje -> smlouvy abstraktní

− dělí se na slovní (verbální) a písemné (literární)

− neformální (bezforemné) kontrakty

− vznikaly jakýmkoliv volným projevem souhlasu obou stran

− v popředí stojí účel smlouvy -> na účelu (cause) je závislá platnost závazku -> smlouvy kauzální

− dělí se na konsenzuální (ke vzniku stačí jen souhlas; emptio venditio, locatio conductio rei,

locatio conductio operis, locatio conductio operarum, societas, mandatum), reálné (vznikají

až předáním věci; mutuum, commodatum, depositum, pignus)

− práva a povinnosti mezi stranami mohou být rozložena různým způsobem

− kontrakty unilaterální (jednostranné)

− práva vznikají jen jedné straně, povinnosti jen straně druhé a nemůže se stát, že by

povinnovanému/oprávněnému vzniklo právo/povinnost

− přísluší z nich z tzv. žaloby přísného práva (actiones stricti iudici/iuris), a to zásadně jen jediná

− bilaterální (dvoustranné, řec. synallagmata)

− ekvální (rovné)

− práva a povinnosti jsou rozděleny rovnoměrně mezi obě strany (každá strana má

práva i povinnosti)

− vždy z nich přísluší 2 žaloby, tzv. žaloby v dobré víře (actiones bonae fidei)

− inekvální (nerovné)

− jen jedna ze stran má právo a druhá povinnost, může se ale stát, že oprávněnému/povinnovanému

vznikne povinnost/právo

− i z těchto vyplývají 2 žaloby: actio directa (prosazuje existující oprávnění), actio

contraria (může, ale nemusí se objevit)

− k uzavření smlouvy se vyžaduje

− způsobilost k právům a právnímu jednání

− osoby alieni iuris nabývaly zásadně pro majitele moci, osoby sui iuris pro sebe -> vylučuje

přímé zastoupení i smlouvy ve prospěch třetí osoby (výjimka až za Justiniána v dědickém právu)

− návrh smlouvy: oferta (nabídka)

− přijetí návrhu: akceptace (nesmí se vůbec odchylovat od oferty, jinak považována za novou nabídku)

− smlouva je perfektní (uzavřená), dojde-li ke shodě vůle obou stran, případně k předání věci

nebo musí být vyjádřena předepsanou formou (záleží na typu smlouvy, viz. výše)

− musí mít obecné obsahové náležitosti

− plnění musí být objektivně možné (fakticky i právně)

− nesmí být v rozporu se zákonem

− plnění nesmí být namířeno proti dobrým mravům

− nesmí se jí obcházet zákaz zákona

− plnění musí být objektivně určitelné (určení obsahu nemůže být ponecháno na vůli jedné ze stran) –