Kompletní shrnutí

− bylo možné započítávat předchozí držbu – lhůta předchozího držitele

− interdictum Uti possidentis

− v případě sporu (rušená držba) o nemovitou věc

− držitelem je ten, kdo drží v okamžiku vydání interdiktu (vycházelo se z toho, že držba

nemovitostí nepřechází tak snadno jako držba věcí movitých)

− byla-li ovšem projednávaná držba držbou závadnou, mohlo interdiktum vést i k jejímu

navrácení (restituční funkce)

2. rekuperační (interdicta recuperandae possessionis)

− jsou vždy rozhodnutím konečným, mají stejné důsledky jako rozsudek

− není možné se odvolat a vyvolat spor

− slouží k navrcení držby u nemovitostí (protože nemůže být podle římskoprávního chápání

předmětem krádeže – podmínky pro krádež: kdo chce krást, musí mít chuť ukrást a také

věc odnést fyzicky z místa činu, což u nemovitostí nelze)

− interdictum de vi

− použijeme ji, pokud nás někdo zbaví držby za pomoci násilí (násilí prosté, tak chápáno

jako napadení jedné osoby osobou druhou za použití vlastního těla)

− poškozený mohl podat žádost o navrácení držby pouze do jednoho roku

− o jeho vydání nemůže žádat člověk, který držbu nabyl vadně

− násilím (násilí je možno odporovat násilí)

− tajně, klamem (znemožňuje obranu)

− na základě výprosy (někdo mi zdarma poskytl nemovitost na neurčitou dobu)

− interdictum de vi armata

− pokud nás někdo zbaví držby za použití ozbrojeného násilí

− je možné, abychom sami získali držbu vadně, a přesto o vydání interdiktu můžeme

požádat – ozbrojené násilí se používat nesmí

− za zbraň považován jakýkoliv prostředek použitý v intenzivním útoku, např. i chléb,

nebo za tento typ útoku považován i prostý útok spáchaný více osobami

− může o něj zažádat kdykoliv a bez časového omezení

− interdictum de pretario

− postihuje případy, kdy je někomu půjčena zadarmo věc a ten na vyzvání nechce věc

opustit

− vlastník zažádá o vydání interdiktu a uzurpátor odtáhne

− vyžaduje se pro tento interdikt lhůta 30 let

Věcná práva – věcná práva k věci cizí

− iura in res aliena

− práva, která dávají oprávněnému možnost zvláštního, obsahově přesně vymezeného působení na

věc, ke které nemáme vlastnické právo

− název vzniká v až v 19. století

− je to oprávnění přímé a výlučné, ne však všeobecné (jeho obsah je přesně určen)

− 4 skupiny oprávnění:

1. služebnosti (servitutes)

− vlastník věci nemá žádnou pozitivní povinnost, musí jen strpět omezení, které vyplývají ze

služebnosti (např. nemůže věcí disponovat, ničit ji apod.)

− nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci

− je to věcné právo, je tudíž chráněno (vůči vlastníkovi samotnému, i proti ostatním)

− lze je charakterizovat jako omezené věcné právo užívat cizí věc zadarmo