Kompletní shrnutí

věci

− odpůrce měl 2 možnosti: buď vydat věc, nebo zaplatit peněžitou částku, která byla značně

nadhodnocena a měla ho donutit k vydání věci

− vychází mocenského pojetí vlastnického práva, jemuž neodpovídají žádné povinnosti

− ve vindikačním úřednickém procesu je tomu již jinak, vlastnické právo se chápe jako

subjektivní a odpovídají mu povinnosti všech ostatních nerušit oprávněného v jeho právu ->

soudní vynutitelnost navrácení vymáhané věci

− musela vždy svěřovat k určité věci a žalobce byl povinen přesně označit předmět svého

vlastnického práva (výjimka u vindikace poměrné části a hromadné věci)

− žalovaný měl povinnost věc vrátit = restituovat, a to se vším, co k ní náleží (v nezhoršeném

stavu a se vším, co k ní přibylo – plody, přírůstky)

− restituční povinnost posuzována jinak u držitele v dobré víře a u držitele ve zlé vůli (malae fidei)

– ten ručil i za náhodné zhoršení či zkázu věci

− žalovaný měl na svou obranu procesní prostředky – nárok na náhradu nákladů, které na věc

vynaložil (nutné náklady, užitečné náklady, náklady učiněné z rozmaru)

− interdikt

− univerzální prostředek na ochranu držby (viz. držba)

− chrání bonitárního i kviritského vlastníka

− k ochraně bonitárního vlastníka proti vindikační žalobě nabízel praetor námitku: exceptio rei

venditae ac traditae (námitka prodané a tradované věci)

− později vytvořena zvláštní žaloba actio publiciana in rem

− vytvořena praetorem Publicianem, její vznik je i vznikem bonitačního vlastnictví

− vychází z vindikace

− vložena právní fikce: soudce se na bonitarního vlastníka díval jako by už byl vlastníkem kviritským

(splnil všechny podmínky vydržení, až na tempus)

− mohl ji použít každý, kdo nabyl držbu řádným způsobem a v dobré víře, ale pozbyl ji dříve, než

došlo k řádnému vydržení

− jejím cílem bylo stejně jako u vindikace vydání věci a plnění restitučních povinností žalovaným

− její účinnost různá, podle toho, zda žalobcem byl bonitační vlastník nebo jen držitel v dobré

víře

− speciální žaloba: actio negatoria (žaloba odpůrčí)

− obecným ochranným prostředkem proti jakémukoliv zásahu do vlastnictví, jenž nenáležel v odnětí držby

− je formulována negativně

− ten, kdo je rušen pouze dokáže vlastnické právo (nemusí dokazovat neoprávněnost rušení) -> žalovaný musí

dát protidůkaz a dokázat ho -> pokud ho nedá, musí odstranit příčinu rušení nebo nahradit způsobenou škodu

− navíc dává slib, že už rušit více nebude a pokud jej nedodrží, zaplatí pokutu (tento slib

odrazuje od opakování)

− reivindicationes utiles

− žaloby vytvořené podle vzoru reivindikace

− vycházely z případů originálního způsobu nabytí vlastnického práva

− nevedly k vydání věci ale k zajištění náhrady za věc osobě, která o věc přišla