Kompletní shrnutí

velmi formální, později speciální interdikty)

− pravidla, která omezují vlastníka pozemku ve prospěch souseda

− např. interdikt o ořezání stromů (vlastník povinen snášet přesahující větve od určité

výšky, nižší mohl ořezat a dříví si ponechat), interdikt o sběru žaludů (vlastník musel

dovolit sousedovi přístup na svůj pozemek, aby si mohl posbírat plody tam přepadlé)

− druhy vlastnictví rozlišujeme podle druhu jeho právní ochrany

− kviritské vlastnictví (civilní vlastnictví)

− chráněno římským právem civilním, subjektem mohl být jen římský občan

− je to všeobecné právní panství, chráněno civilní vlastnickou žalobou (reivindikace)

− převáděno pouze formálními způsoby zakotvenými v civilním právu, mancipací a injurecessí

− individuální právní panství, nejdříve jen u věcí movitých později u věcí mancipačních

− vlastnictví k půdě

− individuální právní vlastnictví k půdě = ager privatum; půda ve státním vlastnictví = ager publicus

− pozemky ze státní půdy přidělovány (asignovány) do soukromého vlastnictví – omezenou

pouze na území Itálie

− provinční půda je státní, ale nebyla přidělována asignací, ale ponechána dosavadním

držitelům -> zvláštní druh vlastnictví (provinční), není to neomezené právní panství, possessio ac

ususfructus, musí platit zvláštní pozemkovou daň (stipendium, tributum)

− jejich procesní ochrana se přibližovala ochraně civilního vlastnictví

− pozemek s domem a zahradou = hereditum

− vlastnictví osob, které nebyly římskými občany

− původně nebyly chráněny vůbec, jejich vlastnictví nepovažováno za vlastnictví v právním slova smyslu

− s růstem Říma jim přiznána právní ochrana (mezistátní smlouvy, činnost preatora peregrina)

− bonitární vlastnictví (praetorské)

− s rozvojem směnných a obchodních vztahů se prosazovaly neformální způsoby převodu vlastnického

práva, tedy tradice, a to i věcí mancipačních -> problém, protože kupující získával podle civilního

práva jen držbu a prodávající zůstával nadále vlastníkem věci a byl tak i právem chráněn – kupující

se stával vlastníkem až po uplynutí vydržecí lhůty, tedy vydržením (velmi nepraktické)

− do této situace zasahuje praetor a povoloval proti žalobci námitku prodané a tradované věci (přikazoval

soudci, aby žalovaného odsoudil jen tehdy, vyjde-li najevo, že věc od žalovaného nekoupil)

− zavedena preatorská publiciánská žaloba – možnost domáhat se vydání věci bez ohledu

na to, zda už uplynula vydržecí lhůta -> kupující tak chráněn i proti osobám třetím

− koncipována jako žaloba fiktivní (soudce vztahy posuzoval tak, jako by vydržecí doba

již uplynula a nabyvatel se stal civilním vlastníkem na základě vydržení)

− vztah k věci vznikal působením praetorova imperia