Kompletní shrnutí

− předmětem věcného práva je věc = res

− je objekt, prostorově vymezený, reálná hmotná část reálného světa živá či neživá

− ne vše, na co si můžeme šáhnout je věcí a ne vše je věcí, na co si můžeme šáhnout

− většinou ale mají hmotnou podstatu, existují ale i věci, jejichž podstatou je nehmotné právo (pozůstalost)

− každé právo musí mít v poslední instanci objekt hmotný často i penězi vyjádřitelný

− opravdu nehmotné hodnoty (autorské právo) nebyly řím. právu známy

− jsou to objekty práv

− nejsou to lidé (svobodný člověk = homo liber), až na otroky (servus), slunce a nebeská tělesa,

jednotlivé části lidských těl

− každá věc musí mít cenu (nejčastěji je odhadována, výjimečně nařizována úředně)

− odhadnutá cena: verum rei pretium (skutečná, opravdová cena), interesse (určená zájmem jednotlivce),

pretium affectionis (cena obliby, daná citovým vztahem k věci apod., nemá pro právo význam)

− pro právo význam a určuje se věc podle své hodnoty obecné

− res in commercio

− věci obchodovatelné, o kterých můžeme uzavírat právní vztahy

− res extra commercium

− věci vyloučené z právního obchodu

− dělí se do dvou skupin:

1. res divini iuris (věci božského práva)

− vztahují se k náboženství

− 3 kategorie

a) res sacrae (věci posvátné)

− mají vztah ke kultu nebeských (chrámy a jejich pozemky, všechny věci v chrámech)

− vyloučeny z obchodu Římany nebo bohy (pokud do něčeho udeří blesk, pak si to určili sami bohové)

− jejich povaha musí být prohlášena zvláštním aktem

b) res religionae (věci zasvěcené)

− mají vztah ke kultu zemřelých (hroby, a všechno, co se nachází v hrobkách)

− hrobka sice někomu patří, ale hrob samotný nemůžeme prodat

c) res sanctae (věci svaté)

− hradby a brány měst, protože každé antické město mělo svého božského patrony

2. res humani iuris (věci lidského práva)

− věci, které nemají vztah k náboženství

a) res publicae (věci veřejné)

− věci náležející římskému státu (res in uso publico), silnice, vodovody, akvadukty, státní

budovy, sýpky, zbrojnice, státní otroci

− vlastnictví je možné, ale ne snadno (stát může prodat nebo darovat)

b) res omnium communes (věci všem společné)

− úplně všem, nejen římským občanům, vzduch, dešťová a mořská voda včetně

mořských břehů (můžeme se stát ale vlastníky části této věci tím, že ji oddělíme od

zbytku)

− flumina publica (veřejné toky) – řeky včetně jejich břehů, které nevysychají, stejný

režim mají i koryta řek, na některé nadměrné užívání (vodní mlýny) stát udělovat

koncese za úplatu

− vše ostatní je v režimu in comercio

− res in comercio dělíme do mnoha kategorií – dvojic, trojic, … (některé právní vztahy můžeme

uzavřít jen u některých věcí)

− hmotné (res corporales) X nehmotné (res incorporales)