Kompletní shrnutí

− objektem pekulia mohlo být cokoliv (pozemek, peníze, dopravní loď)

− oddělením majetku se neměnil jeho právní režim, zůstávalo ve vlastnictví otce rodiny -> syn či

otrok měli k pekuliu pouze vztah faktický

− otec mohl synovi pekulium odejmout, po úmrtí se vracelo do rodinného majetku

− faktické panství nad pekuliem mu dávalo zvláštní charakter, bylo posuzováno jako vlastnictví syna či otroka a

předpokládalo se, že s ním mohou nakládat jakkoliv -> otroci si z pekuliárního majetku vykupovali svobodu

− otec nemůže synovi či otrokovi odejmout pekulium bez vážného důvodu, pokud emancipuje

syna (propustí otroka), má se za to, že pekulium jim jako vlastní majetek zůstává

− pekulia synů dostala brzo privilegia

− právo volně pořizovat testament o majetku, který nabyli za vojenské služby -> později

volná dispozice tímto majetkem mezi živými -> nakonec je syn ve stejném postavení

k tomuto majetku jako otec k rodinnému = peculium castrense (pekulium táborové) –

nepořídil-li o něm syn testament, spadal na otce

− stejné výhody přeneseny i na majetek, který syn dostal od císaře nebo nabyl ve státních

službách = peculium quasi castrense

− bona materne = majetek dětí, který nabyly z matčiny strany (připadal otci, musel jej pro ně ale zachovat)

− bona nuptialia = majetek, který děti získaly sňatkem

− bona adventicia (jmění adventiční) = majetek, který dítě získalo jakkoliv jinak než od otce

(prací, štěstím), otec ho sice spravoval, ale disponoval s ním pouze se souhlasem dítěte

− testament o majetku nemohlo dítě zřizovat (ani se souhlasem otce), proto vždy majetek

připadal intestátním dědicům

− vznik moci otcovské

− zplozením v řádném manželství jak cum manu, tak i sine manu

− v případě matrimonium iuris gentium v případě, že otec i děti získají římské občanství

− legitimací dítěte nemanželského

− pro nemanželské děti zplozené v konkubinátě

− jednou z možností je oženění se s bývalou konkubínou a dítě vyslovilo (pokud je dospělé)

se vznikem moci souhlas = legitimatio per subsequens

− druhá možnost je císařským reskriptem (na žádost otce) = legitimatio per rescriptum principis

− adopcí (adoptio)

− právní jednání, kdy přijímáme cizí osobu za vlastní

− obecné pravidlo: adopcí se napodobuje příroda -> adoptovat mohli pouze muži, mezi

adoptovaným a adoptantem rozdíl minimálně 18 let, nepovolovala se adopce vlastních

nemanželských dětí a dětí z vlastní moci otcovské propuštěných

− bylo možno adoptovat jako syna i jako vnuka

− rozlišujeme 2 druhy:

1. arogace (arrogatio)

− osvojovaný je osobou sui iuris

− arrogator nesměl mít vlastní děti a musel být starší 60 let

− forma: před kuriátními komiciemi (království), sborem 30 liktorů (republika), císařův

reskript (za císařství)

− arrogovaný vstupuje se svými dětmi do rodiny osvojitele, stává se osobou alieni