Kompletní shrnutí

− pouze z hlediska soukromoprávního, v právu veřejném měli postavení samostatné

− v patriarchální rodině měl otec nad dcerami a syny právo nad životem a smrtí

− mrav žádal, aby se poradil s příbuznými a odbyl jakýsi domácí soud, než dítě potrestá

− za příliš tvrdé tresty hrozily sankce až v době císařské (pouze lehké trestání, těžší tresty

vyžadovaly úřední povolení, usmrcení dítěte považováno parricidium = vraždu příbuzného)

− pater familias měl ius exponendi (právo nepřijmout dítě do rodiny)

− bez omezení praktikováno jen při narození dcer, prvorozená dcera mohla být odložena, jen

pokud byla tělesně postižená (totéž platilo u všech synů)

− ius vendendi (právo prodeje)

− ze ziskuchtivosti, nejčastěji však z nouze, poč. 4. stol. n. l. omezeno na děti novorozené

− docházelo i k prodejům obrazným, tedy k mancipačním jednání, z titulu noxálního ručení –

pater familias měl majetkovou odpovědnost za delikty spáchané osobami v jeho moci, aby

ze ně nemusel platit, mohl je prodat poškozenému (více viz. osoby v mancipiu)

− mancipace mohla být provedena libovolněkrát, Zákon 12 desek stanoví omezení (syn

mancipován 3krát a stává se sui iuris, dcera a ostatní descendenti jen jednou)

− právo stanovit dětem poručníka v poslední vůli, dát souhlas k zásnubám a sňatku, právo ustanovit

dětem dědice pro případ, že by zemřely nezletilé

− děti v moci otcovské nejsou samostatnými subjekty práv

− co nabývaly, nabývaly pro otce

− synové se ale mohli zavazovat smlouvami a mohli být z těchto závazků žalováni

− za závazky ručili plně, ale za života otce rodiny byly tyto závazky prakticky

nevymahatelné (pouze exekuce personální, ta ale byla brzy zakázána)

− dcery se nemohly zavazovat vůbec

− závazky kontrahované ženami nemohly být žalovány vůbec, platili jen jako naturální obligace

− závazky vzniklé z deliktu byly platné a žalovatelné bez ohledu na pohlaví a stav pachatele,

majetková odpovědnost ale postihovala majitele moci nad ním

− odpovědnost za závazky ze smluv uzavřených dětmi nebo otrokem s pekuliem je podle

praetorského ediktu také majitele moci – zavedena zvláštní žaloba adjektická (majitel moci nad

osobami alieni iuris ručil do výše hodnoty pekulia, výjimečně i neomezeně)

− vyloučena možnost soudních sporů mezi dětmi a otcem (mezi otcem a synem mohly vzniknout vztahy

analogické smlouvám a mohly být účinné i proti třetím osobám, kvalifikovaly se jako naturální obligace)

− v době císařské uložena otci rodiny povinnost zřídit dceři věno poskytovat dětem přiměřenou

výživu (neplnění povinnosti mohlo být sankcionováno a splnění vymáháno mimořádným soudním řízením)

− pekulium

− majetek, který pater familias vyděloval pro své sny či otroky, aby na něm hospodařili (podle

jeho instrukcí či samostatně)