Kompletní shrnutí

− spíše ve veřejném právu

− ustavuje ho vždy praetor ad hoc

− cura furiosi (kurátor k šílenci)

− pečoval o majetek i o osobu šílence

− většinou jednal sám, vzhledem k povaze nemoci

− končila uzdravení, v případě světlých chvilek bylo opatrovnictví po tuto dobu přerušeno

− cura debilium (kurátor k postiženým)

− okruh působnosti se určoval podle konkrétních okolností u každého případu zvlášť

− cura prodigi (kurátor nad marnotratníkem)

− nad mužem sui iuris, který rozhazoval majetek tak, že jeho rodině hrozila bída

− kurátor pouze kontroloval a schvaloval jeho majetkoprávní jednání

− určoval ho úřad

− končil marnotratníkovým polepšením

− cura ad actum (kurátoři ke konkrétním úkonům)

− na počátku doby císařské

− osobám nezletilým ustanoven poručník, když přijímaly dědictví apod.

− cura minorum (opatrovnictví nad nezletilci)

− aby chránil nerozvážně jednajícího a nezkušeného mladého člověka (plně způsobilého) před podvody a úskoky

− zřizoval se jen na žádost nezletilce a vždy byl daný úřadem

− dával souhlas k jednání (jakoukoliv formou), vedl správu nezletilcova majetku

− curator ventris (opatrovník břicha)

− péče o majetkové zájmy nascitura

Věcná práva

− iura in re

− upravují vztah člověka k věci

− vztah právní (panství člověka nad věcí) a faktický (člověk může s touto věcí nakládat)

− ochrana tohoto panství pomocí žalob věcných (actiones in rem)

− působí proti všem

− nenutila žalovaného k plnění nějaké povinnosti, ale aby respektoval žalobcovo právo k věci,

před soudem tedy uplatňováno právo k věci

− naproti tomu osobní žaloby (actiones in personam)

− zaměřené proti osobě, která má závazek a neplní ho, mají na takovou osobu upozornit a donutit ji

ke splnění závazku

− působí proti jedné konkrétní osobě, defenzivní povinnost obžalovaného

− pokud má někdo panství nad věcí, má právo na věcnou žalobu

− věcná práva jsou trvalá (oprávnění, která právo zajišťovala jako trvalý nebo dlouhodobý vztah osoby

k věci), výlučná (oprávněný má možnost vyloučit kohokoliv z působení na věc)

− věcná práva jsou práva absolutní (možnost žaloby proti všem, nikdo nás nemůže rušit z vykonávání

moci vlastnické nad věci

− naopak práva relativní

− u nich nemáme možnost žaloby proti všem jako ochrany

− jsou to vztahy, které vznikají z obligací

− žaloby, které je chrání, směřují jen proti konkrétní osobě (jen proti té, co se zavázala) – osobní žaloby

− 3 okruhy otázek, kterými se zabývá:

1. vlastnictví (dominium, proprietas)

− právní panství nad věcí

2. držba (possessio)

− faktické panství nad věcí (mít tu věc u sebe, moci ji fyzicky ovládat)

3. věcná práva k věci cizí (iura in re aliena)

− služebnosti, práva stavby na cizím pozemku, práva dlouhodobého obdělávání pozemku cizího, zástavní právo