Kompletní shrnutí

− její právní význam se neomezoval na určitý stupeň jako u kognace, počítala se tak daleko, jak jen bylo možno

společné členství v rodině prokázat – kde už to možné nebylo, přecházela do gentility (společné rodové jméno)

− pro staré právo mělo rozhodující význam, hlavně v právu dědickém

− jeho význam upadá, v justiniánském právu převládá kognace

− švagrovství (affinitas)

− považováno také za umělé příbuzenství

− je založené sňatkem a podmíněné jeho trváním (rozvodem či smrtí jednoho manžela zaniká)

− poměr jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého manžela (ne vztah příbuzných jednoho

manžela k příbuzným druhého)

− pouze omezený význam (např. zákaz sňatku mez sešvagřenými – i po zániku affinity)

− gentilita

− rodové příbuzenství, za republiky zmizela

− osoby, které měly stejné rodové jméno

− rodů bylo více, tvořily určitou komunitu, svazek

− vztahy uvnitř nejsou úplně zřetelné

− právní charakter je znám ze zákonů 12 desek

− v dědictví: pokud nejsou nejbližší příbuzní, majetku se ujmou gentilové (pokud si majetek

nevezmou ani oni, může si ho vzít, kdo chce)

Římská rodina II.

− manželství (matrimonium)

− hraje nesmírnou důležitou roli v římské společnosti

− jeho nejdůležitějším úkolem je zplodit potomky, kteří by zajistili pokračovaní familie

− svazek uzavíraný v zájmu muže

− základním stavebním prvkem je affectio maritalis

− vůle muže vzít si nějakou ženu za manželku mít ji jako matku legitimních dětí

− samotné ale nestačí, nutný ale konsensus s ženou

− žena se sňatkem podřizuje rodinné moci manžela, opouštěla vlastní rodinu, sňatek je pro ni

kapitesdeminucí – zaniká nad ní dosavadní moc otcovská a všechny agnátské vztahy s rodinou a

vzniká nad ní nová moc manželská a zakládají se nové agnátské vztahy v rodině manželově

− na manžela přechází všechen majetek, který zatím žena měla

− manželská moc nad ženou = manus

− 2 druhy manželství:

1. matrimonium cum in manum conventione (manželství s manželkou mocí nad ženou, přísné

manželství, zkráceně cum manu)

− nejstarší typ římského manželství

− žena je v postavení podřízeném, persona alieni uiris

− manželka je ve vztahu k manželovi v postavení dcery (filiace loco), ve vztahu k vlastním

dětem v postavení sestry (sororis loci) -> mimořádně výhodné postavení v právu

dědickém, k pozůstalosti povolávána hned v první skupině „vlastních dědiců“

− na ženu se bere v praxi více ohledů než na děti, sice s ní mohla být volně trestána, ale měl

morální povinnost poradit se s lidmi z vlastní rodiny a kognáty manželky -> za příliš tvrdý

postup hrozila cenzorská důtka

− těžká provinění ženy stíhána zapuzením či ztrátou částí věna

− manžel měl k dispozici vindikační žalobu proti každému, kdo by mu ženu zadržoval