Kompletní shrnutí
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Právo osob – právní subjektivita a způsobilost k právnímu jednání II.
− trojí status fyzické osoby (římského občana)
− status svobody = status libertatis
− status občanství = status civitatis
− status rodinný = status familiae
− koncentrovaná definice římského občana
− dnes máme občanský průkaz, který vypovídá o našem právním postavení, v Římě toto nebylo – museli
najít jiný způsob, jak se prokazovat
− pokládali proto 3 otázky: Jste svobodný? (ve smyslu jste subjektem práva); Jste také římským
občanem? (zjišťuje, kterou oblast práva bude uplatňovat, civilní nebo cizinecké); Jste otcem
rodiny? (poté vše bez problému)
− naturální obligace
− 1. status svobody = status libertatis
− ztráta svobody = velká kapitisdeminuce (capitis deminutio maxima) -> zánik právní osobnosti
− osoby, které nemají subjektivitu – otroci
− definice navenek neklade rozdíl mezi věcí a otrokem -> otrok = věc, jsou tedy jen
objektem práv, nemůže mít tedy žádná práva
− nepožíval žádnou právní ochranu
− Florentinus říká, že otrok je někdo, kdo je v rozporu s přírodou
− praxe ovšem musí z těchto teorií slevovat, protože otrok má vůli a proto se musí s jeho
subjektivitou počítat, jinak by mohl pán jeho rukama beztrestně páchat i nejtěžší delikty,
také by nebylo možno použít otroka jako zástupců a jednatelů
− patriarchální otrok (nejstarší doby, Zákon 12 desek) – subjektivita není zcela potlačena, je
méněcenný člověk, ale ne úplně bezprávný, jeho rodina a příbuzenské vztahy se
respektují
− zhoršení jeho postavení v souvislosti s mocenským rozmachem Říma
− je objektem vlastnického práva svého pána
− měl moc nad otrokovým životem a smrtí (ius vitae necisque), mohl otroka zabít, ale
nedělalo se to (byl by tyran), může v tom případě nastoupit i cenzor, k čemuž obvykle
nedochází
− předpisy proti zabíjení otroků se objevují až s příchodem křesťanství, ale nikdy pán
není potrestán za zabíjení
− císařské konstituce Antonia Pia z 2. stol. n. l. říkají, že pán, pokud otroka týrá, ho
musí prodat někomu mírnějšímu
− právo azylu: pokud chtěl pán otroka potrestat, mohl utéct do chrámu, kde byl
pod ochranou božstva
− mohl ho také prodávat, půjčovat, pronajímat, zastavovat, propustit nebo se jej zbavit
− vyhozený otrok nepřestával být otrokem a stával se otrokem bez pána, mohl si jej
vzít, kdo chtěl; výjimkou je kategorie otroků Asklepiových (otrok starý nebo
nemocný, který je vyhozen, aby pán ušetřil na výdajích za něj -> nabývá svobodu)
− pokud otrok zemře, má status jako svobodný člověk, je pohřben do hrobu (otrok je věcí
v právním smyslu, nikoliv však jeho tělo -> dá se kupovat jen živý, v celku)
− protože byl přece jen člověk a měl svobodou vůli, platili pro něj některé právní normy zvláštní