Kompletní shrnutí

Právo osob – právní subjektivita a způsobilost k právnímu jednání II.

− trojí status fyzické osoby (římského občana)

− status svobody = status libertatis

− status občanství = status civitatis

− status rodinný = status familiae

− koncentrovaná definice římského občana

− dnes máme občanský průkaz, který vypovídá o našem právním postavení, v Římě toto nebylo – museli

najít jiný způsob, jak se prokazovat

− pokládali proto 3 otázky: Jste svobodný? (ve smyslu jste subjektem práva); Jste také římským

občanem? (zjišťuje, kterou oblast práva bude uplatňovat, civilní nebo cizinecké); Jste otcem

rodiny? (poté vše bez problému)

− naturální obligace

− 1. status svobody = status libertatis

− ztráta svobody = velká kapitisdeminuce (capitis deminutio maxima) -> zánik právní osobnosti

− osoby, které nemají subjektivitu – otroci

− definice navenek neklade rozdíl mezi věcí a otrokem -> otrok = věc, jsou tedy jen

objektem práv, nemůže mít tedy žádná práva

− nepožíval žádnou právní ochranu

− Florentinus říká, že otrok je někdo, kdo je v rozporu s přírodou

− praxe ovšem musí z těchto teorií slevovat, protože otrok má vůli a proto se musí s jeho

subjektivitou počítat, jinak by mohl pán jeho rukama beztrestně páchat i nejtěžší delikty,

také by nebylo možno použít otroka jako zástupců a jednatelů

− patriarchální otrok (nejstarší doby, Zákon 12 desek) – subjektivita není zcela potlačena, je

méněcenný člověk, ale ne úplně bezprávný, jeho rodina a příbuzenské vztahy se

respektují

− zhoršení jeho postavení v souvislosti s mocenským rozmachem Říma

− je objektem vlastnického práva svého pána

− měl moc nad otrokovým životem a smrtí (ius vitae necisque), mohl otroka zabít, ale

nedělalo se to (byl by tyran), může v tom případě nastoupit i cenzor, k čemuž obvykle

nedochází

− předpisy proti zabíjení otroků se objevují až s příchodem křesťanství, ale nikdy pán

není potrestán za zabíjení

− císařské konstituce Antonia Pia z 2. stol. n. l. říkají, že pán, pokud otroka týrá, ho

musí prodat někomu mírnějšímu

− právo azylu: pokud chtěl pán otroka potrestat, mohl utéct do chrámu, kde byl

pod ochranou božstva

− mohl ho také prodávat, půjčovat, pronajímat, zastavovat, propustit nebo se jej zbavit

− vyhozený otrok nepřestával být otrokem a stával se otrokem bez pána, mohl si jej

vzít, kdo chtěl; výjimkou je kategorie otroků Asklepiových (otrok starý nebo

nemocný, který je vyhozen, aby pán ušetřil na výdajích za něj -> nabývá svobodu)

− pokud otrok zemře, má status jako svobodný člověk, je pohřben do hrobu (otrok je věcí

v právním smyslu, nikoliv však jeho tělo -> dá se kupovat jen živý, v celku)

− protože byl přece jen člověk a měl svobodou vůli, platili pro něj některé právní normy zvláštní