Kompletní shrnutí

− pokud se římská občanka stýká pohlavně s otrokem a nedbá trojího varování jeho

majitele, může být zotročena

− platilo pravidlo, že římský občan nemůže být zotročen na území římského státu (z něho

jediná výjimka: otroctví z trestu)

− otroctví protiprávní (iusta servitus)

− pro vysokou poptávku po otrocích docházelo k nedovoleným způsobům

zotročování svobodných lidí

− ukončení otroctví

− smrt otroka

− zásadně nekončilo smrtí vlastníka, otrok s jako objekt stával předmětem dědické

sukcese

− propuštění na svobodu (= manumissio)

− pán z vlastní vůle ruší otrocký vztah a propouští nesvobodného ze své moci

− formální akt, má 3 formy:

1. manumissio per vindictam (hůlkou)

− před soudním úředníkem, přítomen musel být pán, otrok a assertor libertatis

(svobodný člověk, který měl prohlásit otrokovu svobodu)

− forma propuštění je fingovaný proces, praktikovalo se za republiky i později

2. manumissio per censum (cenzem)

− zápisem otroka do seznamu svobodných občanů římských (poslední fází lustrum = přehlídka)

− přestala se praktikovat počátkem císařství

3. manumissio testamento

− rozšířená forma

− vlastník dával ve své poslední vůli otrokovi svobodu

− propuštění muselo být latinsky a v rozkazovacím způsobu – když formulace

nebyla imperativní, platila manumisse tzv. osvobození dobré vůli dědice

zůstavené, a otrok ji mohl vymáhat soudně

− pokud bylo udělení svobody pod podmínkou, stával se otrok svobodným, až ji

naplnil, jinak dnem, kdy se dědic ujal pozůstalosti

− tento způsob propouštění mohl být pro dědice nebezpečný, zavedena proto

omezení (množství propuštěných otroků v poměrném počtu)

− i další způsoby propouštění (podle praetorského práva): před přáteli (sloužili jako svědci), dopisem

(ten sloužil jako legitimace svobody), při hostině apod. – tyto formy ius civile neuznávalo, otrok

zůstával nadále otrokem, bez efektu to ale nebylo -> propuštěného otroka chránil praetor, bývalému

pánovi zamítal všechny žaloby, kterými by chtěl své panství nad propuštěným nějak uplatnit

− r. 19. př. n. l.: zákon Iunia Norbana, neformálně propuštění otroci postaveni na úroveň

Latinům -> Latini Iuniani

− propuštěnci = libertini

− propuštěný otrok se sice stával občanem římským, jeho otrocká minulost však nebyla

rázem zapomenuta a jeho vázanost k osobě pána nebyla úplně zpřetrhána

− bývalý pán byl patronem propuštěnce, a ten mu byl povinen zachovat věrnost a úctu a

nesměl jej žalovat na soudě (pouze výjimečně se souhlasem praetora)

− revocatio in servitutem (= znovupovolání do otroctví)

− pokud propuštěnec nevykazuje patronovi náležitou úctu, může být obžalován a

znovu povolán do otroctví

− nemá veřejná práva

− propuštěnec nemůže napsat závěť, jeho majetek dědí patron