Kompletní shrnutí

− obecně se používá v záležitostech, kdy se jedná o nějaký prospěch nenarozeného

− je to konstrukce právní, nesouvisí s lékařskými hledisky

− musí být splněny 3 podmínky: dítě musí být počaté, nenarozené a musí se narodit živé + s lidskou podobou

− nenarozenému dítěti byl ustanoven opatrovník curator ventris

− k tomu dědictví muselo dojít mezi početím a narozením (okamžik početí se počítá zpětně,

a to přesně 10 měsíců před narozením)

− mezi početím a narozením existuje jakási podmíněná subjektivita (je podmíněna narozením dítěte)

− pokud se dítě nenarodí (potraceno) hledí se na něj, jako by neexistovalo a jeho podíl

připadne mezi ostatní dědice

− zaniká smrtí (dnes diskuze, např. autorská práva) a velkou kapitesdeminucí (viz. později)

− způsobilost k právnímu jednání

− je aktivní stránka osobnosti

− způsobilost nakládat s právy a jejich předměty, schopnost právně jednat s právními důsledky

− mohou se jím zakládat, měnit a rušit právní vztahy

− považuje se za normální, že kdo má právní subjektivitu má i způsobilost k právnímu jednání,

spojení však není nutné

− souvisí s vůlí, s duševním vývojem člověka

− je spojena s odpovědností, uvědoměním následků svého právního chování

− vůli určují životní zkušenosti a životní názory a jejich zobecňování -> stanoveny věkové

hranice pro nabývání způsobilosti k právnímu jednání

− určená věková hranice je pouze orientační, pouze formální, v praxi se připouštěly výjimky

− i 5tileté dítě si může koupit lízátko, tzn. způsobilost k právnímu jednání se nabývá postupně

− římské právo rozlišovalo různé kategorie:

1. infans (děti)

− do 7 let

− mají právní subjektivitu ale žádnou způsobilost k právnímu jednání, to za ně musí

podstupovat otec nebo poručník

2. impuberes (nedospělci)

− od 7 do 12 u dívek, do 14 u chlapců

− omezená způsobilost k právnímu jednání, mohl sám podstupovat nabývací právní jednání,

nemůže se ale zavazovat ani pořídit poslední vůli, či vstoupit do manželství

− deliktní odpovědnost také omezená (krádež a poškození cizí věci)

− v případě, že je nedospělec persónou sui iuris, ustanoven mu poručník tutor

impuberes, který vede správu jeho majetku a pečuje o jeho výchovu a schvaluje

jeho jednání (nestačí pouhý souhlas ale osobní přítomnost při právním jednání)

3. puberes (dospělost)

− od 12 u dívek, od 14 u chlapců, stanovili ji v závislosti na manželství a možností rodit

děti (minimální hranice)

− plná způsobilost k právnímu jednání, z důvodů jejich nezkušenosti a snadné zneužitelnosti

k jejich škodě zavedena Plaetoriovým zákonem zvláštní ochrana (viz. bod 4)

4. minor viginti quinque annis (nezletilci)

− do 25 let, způsobilost k právnímu jednání není omezena, ale přiznává se jim zvláštní