Kompletní shrnutí

odkud byla přejata – důležité 2 soukromé kodexy císařských konstitucí

− Codex Gregorianus (sbírka nařízení od Hadriána po Diokleciána)

− Codex Hermogenianus (pouze konstituce/dodatek Diokleciánovy sbírky)

− obě kompilace dochovány jen v troskách

− velký historický význam, základem kodifikace císaře Theodosia, použity i v justiniánské

kodifikaci, čerpali z nich i germánští králové

− Fragmenta Vaticana – sbírka citátů Papiniana, Paula, Ulpiána, zbytky se dochovaly ve

vatikánské knihovně (odtud název)

− Porovnání zákonů židovských a římských – srovnává biblické předpisy s římským právem,

chce dokázat, že oba systémy jsou si blízké

− opouštějí se vědecké pojmy a principy starého práva, právo se zjednodušuje a vulgarizuje

– přináší to ovšem i výhody, vulgární právo je pružnější, plně rozvíjí písemnou formu

právních jednání, uznává závaznost smluv

− nejčastější formou je interpretace (výklad k jednotlivým císařským zákonům) a jednoduché

výtahy z Gaiovy Učebnice práva

− v západní říši převládá panství vulgárního práva až do jejího zániku, na východě nastává

v 5. stol. n. l. obrat – právnické školy se vrací ve výuce ke klasickým textům a usilují o

renesanci klasického práva: Scholia Sinaitica (zbytky řeckého komentáře k Ulpiánovu

dílu), Syrsko-římská právní kniha (komentář k císařským institucím) – obě díla prozrazují, že

jejich autoři byli dobře obeznámeni s literaturou klasiků

− citační zákony (upravují používání spisů právníků na soudech)

− nesnáze a zmatek okolo klasické literatury se snažili napravit autoritativně císaři -> svými

zákony stanovili citační pravidla

− 321 n. l.: Konstantin Veliký povolil k užívání na soudech pouze vlastní Papinianův text,

žádné jeho komentáře

− 322 n. l.: Konstantin Veliký potvrzoval platnost všech spisů Paula, včetně spisku Sententiae

(ten už nebyl Paulův)

− 426 n. l.: Theodosius II. nařizoval, že na soudech mají platnost jen spisy Papiniana, Ulpiána,

Paula, Modestina a Gaia

− při různých názorech těchto autorit rozhoduje většina, při rovnosti hlasů platí názor

Papiniana, pokud Papinianus mlčí, může si soudce vybrat

− zákony nemohly praxi pomoci, nastoupila „právnická geometrie“

− práce s císařskými konstitucemi byla také nesnadná, jejich počet se neustále rozmnožoval,

úroveň klesala, navíc jejich texty byly těžko dostupné -> nutnost oficiální kodifikace (Řím

měl do té doby v podstatě jen 2: Zákon 12 desek, Edictum perpetuum)

− už od Diokleciána pokusy sebrat jednotlivé zákony do uceleného celku

− první oficiálním kodexem se stal Codex Theodosianus (426)

− nepodařený, nekvalitní

− původně měl obsahovat právo staré (označováno jako ius) a nové (cís. konstituce,

leges), nakonec pouze sbírka císařských zákonů od Konstantina Velikého (v podstatě