Kompletní shrnutí

− týkaly se jen jedné oblasti práva majetkového, byly to normy obligačního práva,

právo rodinné a dědické zůstávalo striktně na principu personality práva

− právní pravidla musela být pružná a co nejméně formální (měla obchodnímu obratu

napomáhat, ne ho stěžovat) – rozhodující byla vůle strana cíl, kterého chtěli

dosáhnout (žádné povinné formule a ceremonie)

− svou snadností zapůsobila i na ius civile a stala se podnětem k zjednodušování jeho

norem

− jejich činností tedy vzniká nová masa práva, ius gentium (římské právo určené k regulaci

styků Římanů s cizinci, resp. Cizinců s cizinci na území římského státu)

− postupem času se stává právem obecným, přístupným všem svobodným lidem bez

rozdílu (civilní a honorární právo zůstává pouze pro římské občany) od 2. stol. n. l. se ius

gentium někdy ztotožňuje s právem přirozeným (Gaius), většina právníků je však odděluje

(Ulpianus tvrdí, že ius naturele je společné pro lidi i pro zvířata)

− republikánská jurisprudence

− do 4.-3. stol. př.n.l. pěstováno právnictví jako tajná věda pontifiků

− když mezi pontifiky pronikl první plebej, začal poskytovat právní rady veřejně

− od té doby se právnictví rozšiřuje jako světská věda

− těsné spojení s praxí, činnost právníků charakterizována slovy:

1. agere – udělování rad, jak postupovat na soudě apod.

2. cavere – pokyny, co všechno dodržovat při mimosoudním jednání, aby se předešlo

konfliktům a kolizím

3. respondere – podávat výklad sporných otázek a interpretovat texty zákonů

− vědecká práce dodatečně vyrůstala z praxe

− nejstarší: okomentované případy z praxe

− později se z konkrétních případů preparovaly obecné zásady, principy a základní pravidla

= regulární jurisprudence (právní pravidlo = regula)

− od 2. st. př. n. l. vzniká opravdová vědecká literatura (snaha třídit a syntetizovat materiál) -

dílo právníka Quinta Mucia Scaevoly – zpracování římského civilního práva

Prameny římského práva – principát, dominát a CIC

− v 1. stol. př. n. l. propukají nepokoje a občanské války, které nakonec pohřbily republikánské zřízení a

vedly k postupnému nastolení monarchie

− formy vlády, vytvořené městským státem, nemohou vyhovovat potřebám rozlehlé říše

− province prosperují a bohatnou, vytváří se provinční šlechta, které se nelibí být v podřízeném

postavení k Římu a jeho správcům

− zaniká svobodné rolnictvo a tím i základ lidové armády -> vzniká námezdní armáda, která je lehce

ovladatelná ambiciózními politiky

− kritickou situaci nepokouší vyřešit dlouhodobé či trvalé diktatury (Sulla, Pompeius, Caesar), jako jediný uspěje Oktavián

(dbá demonstrativně na tradiční způsoby vlády a monarchistickou vládu organizuje v podobě restaurace republiky)