Kompletní shrnutí

− Domitius Ulpianus – velmi oblíbený, psal lehkým a srozumitelným stylem

− kolem pol. 3. stol. n. l. klasická jurisprudence končí, autoři jsou anonymní, nic nového netvoří,

staré právo zjednodušují a vulgarizují – úpadek podmíněn hospodářskou, politickou a kulturní

krizí Říma

− od pol. 3. stol. n. l. nastává velká krize, upadá venkov i města, postihuje Itálii i provincie, na hranicích

stojí zástupy barbarů, kteří r. 376 n. l. proniknou přes Dunaj na Balkán a začíná období invazí (Vizigóti),

které skončí definitivním odtržením západní části Říma od východní (395)

− krize je v podstatě krizí otrokářského výrobního systému

− decentralizační tendence, postupná naturalizace hospodářství a rozpad vnitřního trhu

− přechod otrokářských forem výroby k formám v podstatě již feudálním (velkovýroba v latifundiích

nahrazeno malovýrobou polozávislého či polosvobodného bezprostředního producenta – kolona

či otroka s pekuliem = servus casatus)

− tuto tendenci (znevolňování kolonů a usazování otroků) můžeme pozorovat již od 1. stol. n. l., ve 2.

a 3. stol. se tato forma plně rozvinula po celé říši

− postavení kolonů a usazených otroků se právně sbližuje (postavení otroků se uvolňuje, zhoršování

postavení kolonů)

− ve 4. a 5. stol. zůstávají rozsáhlé komplexy půdy ležet ladem, i městský život je v rozkladu, řemeslná

výroba ztrácí odbytiště a obchod upadá

− krize probíhá v západních částech impéria intenzivněji, východ se ukazuje jako politicky a

hospodářsky stabilnější

− západní část Římské říše krizi podléhá a r. 476 definitivně zaniká

− počátky dominátu spojovány s vládou Diokleciána (284-305) a Konstantina (306-337)

− postavení císaře

− císař vystupuje jako absolutistický samovládce, ovládá zcentralizovaný a byrokratický státní

aparát

− velké reformy, které mají za cíl udržet a upevnit panství vládnoucích vrstev, čelit všem

decentralizačním tendencím a hospodářské i politické anarchii

− panovník nosí titul dominus (dominus et deus)

− je hlavním a jediným zákonodárcem a nejvyšším soudcem a od Konstantina Velikého i

nejvyšším ochráncem křesťanské církve (edikt milánský r. 313 n. l.)

− Diokleciánovy reformy

− jejich podstatou bylo vybudování centralizované byrokratické hierarchie, jejíž hlavou by byl

panovník

− jednotná administrativní struktura, vojenská správa oddělena od civilní

− území se rozděluje na hierarchicky seřazené správní jednotky

− prefektury – nejvyšší správní útvar, celkem 4, řídil je praefectus praetorio

− diecéze – dělily se na ně prefektury, 14, spravované vikáři (vicarii)

− provincie – nejnižší správní jednotka, kolem 100, řízené provinčními správci (rectores,

praesides provinciarum)

− reorganizován císařský dvůr