Kompletní shrnutí

pokračování sbírky Gregorovy a Hermogeinanovy)

− vyhlášena r. 438 pro východní část, 439 platila i v západní

− dělí se na 16 knih, které se rozpadají na tituly (kapitoly), v nichž jsou jednotlivé

konstituce seřazeny chronologicky

− zákony citovány buď celé, nebo jejich podstatné části (označení jako post alia = kromě jiného)

− každá konstituce označené jménem císaře a datem, kdy byla vydána (ty jsou ale

často fingována)

− nemá vysokou juristickou úroveň, později vytlačena justiniánskou kodifikací, ale pro

západní Evropu měla mimořádný význam – římské právo v ní obsažené se používalo

až do 11. stol. (hlavně v Itálii)

− císařské zákony vydané po publikaci kodexu sebrány do několika soukromých sbírek,

na západě jsou nazývány jako posttheodosiánské novely

− Leges Romanae barbarorum

− i po zániku Západořímské říše platilo římské právo nadále pro římské obyvatele

germánských států, a pro jejich potřeby se pokusili 2 germánští panovníci pořídit

kodifikaci, která by vyjasnila nejasnosti a zmatky

− Lex Romana Burgundionum – z přelomu 5. a 6. stol. z království Burgundů, iniciátorem

asi král Gundobad, texty zpracovány v duchu vulgárního práva, nahrazeny Alarichovou kodifikací

− Alarichův breviář – 506: vizigótský král Alarich II., obsahuje ius i leges

− justiniánské kodifikace

− velice ambiciózní, nechal je sepsat císař Justinián, na vládě se podílel se svou manželkou Theodorou,

bývalou tanečnicí (aby se s ní mohl oženit, musel být zrušen zákaz sňatku mezi senátory a ženami beze cti)

− usiloval o obnovu římského impéria, proto války s Germány a proto i kodifikační práce

− kodifikace měla být jednotným základem pro nové doby, účelně a užitečně přizpůsobené

právo staré, bez archaismů a formalizmů + zavedl latinu

− navíc v něm musela být prosazena neomezená moc císaře – basilea a výlučné postavení

katolické církve

− 13. února 528 jmenována kodifikační komise (v čele Justiniánův rádce Tribonián a nejvyšší dvorský úředník Jan),

která měla sebrat do jedné sbírky císařské konstituce z 3 již existujících kodexů, přitom mohla texty měnit,

doplňovat a škrtat v nich, měla vypouštět vše zastaralé a nepraktické a vyhnout se opakování a kontradikcím

− vycházela z Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus a Codex Theodosianus

− obsahovala nejen leges generales (obecné zákony), ale i reskriptia

− uspořádána tematicky do kapitol či titulů

− 7. dubna 529: Summa rei publicae (název podle počátečních slov vlastního textu)

− účinnost od 16. dubna

− měla výlučnou platnost, zakazovala používání 3 starších kodexů i jejich pozdějších novel

− 530 nová kodifikační komise, která měla pořídit sbírku starého práva (ius), tedy ze spisů klasiků

vybrat všechno to, co bylo ještě platné, živé a užitečné