Kompletní shrnutí

− jistá účast na komerciu, ale jen, pokud to pánovi prospívalo – mohl pro pána nabývat,

zavazovat jej však nemohl

− pověření správou pánova majetku – buď jako správci (villikové), nebo jim pán část

majetku vyděloval a dával k samostatnému užívaní = peculium

− tento majetek stále ve vlastnictví pána, otrok odváděl určité dávky -> faktickou cestou

vzniká otrokovo vlastnictví, často otrok si z prostředků peculia vykupoval svobodu

− časem přiznána i jistá omezená způsobilost k právům – otrokem uzavřené smlouvy

platily jako naturální obligace (dlužník za svůj dluh neručí a pohledávka nemůže být

vymáhána žalobou)

− mohl být žalován z deliktů, byl-li po jejich provedení propuštěn na svobodu

− prameny otroctví

− v různých dobách různé

− otrokem se může narodit

− stav otce nerozhoduje

− stav dítěte určován podle stavu matky v době porodu (později zmírněno, matka

musí být po celou dobu těhotenství otrokyní, aby bylo i dítě otrokem, a když tomu

tak není, jsou svobodné, ale nejsou občané)

− v řádném manželství rozhoduje postavení otce během početí

− dítě patří samozřejmě pánovi matky

− válečné zajetí

− v regulérní válce, která se oficiálně vyhlašuje

− pokud je ze zajetí propuštěn a vrací se do Říma, má ius postliminii (postliminium) – obnovuje

se osobní statut, ale neobnovují se vztahy faktické povahy (manželství, držba)

− římský občan nemá do zajetí upadat (má nepřátele porazit nebo zemřít), pokud

se tomu tak stane a vrátí se, je to považováno za nevhodné a hodné posměchu ->

často se rozhodne po propuštění zůstat v tom místě

− pokud v zajetí zemře, platila fikce Korneliova zákona: na majetkové a rodinné

poměry zajatého se hledělo tak, jako by zemřel v okamžiku upadnutí do zajetí

− zotročení pro nevděk (viz. níže)

− dlužní otroctví

− v nejstarší době ruší dlužník věřiteli svou osobou, později zrušeno a ručí jen svým

majetkem

− otroctví z trestu

− za císařství, odsouzený se stává otrokem římského státu a posílán na těžké

manuální práce

− zotročení pro hrubé porušení občanských povinností

− za doby republiky, např. ten, kdo se vyhýbal vojenské službě

− dočasné otroctví

− zvláštní postavení, postižení nebyli ve skutečnosti otroci, ale byli servorum loco

(= otrokům blízcí)

− nejčastěji případ, že otec prodal své děti (a všechny další příslušníky spadajíci pod

jeho moc) do otroctví, provedli-li delikt a on nechtěl uhradit škodu

− v moci poškozeného zůstával pachatel deliktu do té doby, než si škodu odpracoval

− dočasný majitel musel počítat s tím, že „otrok“ bude jednou propuštěn a mohl by

ho pak žalovat za kruté zacházení – tím je jeho postavení modifikováno

− senatus konsultus Klaudianum (usnesení senátu z doby císaře Klaudia)