Kompletní shrnutí

− jen neradi a velmi výjimečně

Věcná práva – držba

− držba (possessio)

− držitel = possessor

− předmětem držby může být pouze věc, jde o projev vlastnického práva

− faktická moc nad věcí, ale ne právní

− má pochopitelně právní důsledky, faktické vykonávání právních oprávnění

− detence = stav fyzického působení na věc, ten, kdo má věc u sebe, nikoli pro sebe -> fyzicky na věc působí

− každý případ, když někdo fyzicky ovládá věc (corporalis possessio) a zároveň má vlastnickou vůli

(animus possidendi – chuť být vlastníkem věci)

− 1. animus possidendi – člověk má chuť být vlastníkem a jako vlastník se chová

− 2. corporalis possessio – není to jen držení v ruce, ale každá situace, kdy člověk má výlučnou moc

na věc působit (za normálních okolností)

− possessio pro suo = držba pro sebe (obě podmínky splněny)

− případy, kdy na věc fyzicky působíme, ale nechce ji vlastnit (půjčka) = possessio pro alieno (držba

pro cizího, pro druhého), přirozená držba, detence

− nesplňuje oba prvky, nemůže být tedy chráněná a

− existují ale výjimky, kdy být chráněna může: držba odvozená – sekvestor = odvozený držitel, při

soudním sporu jakýsi soudní uschovatel; zástavní věřitel = prekarista (má půjčenou nějakou

věc zadarmo a bez časového omezení)

− držiteli se stáváme, jestliže splňujeme obě podmínky

− fyzická držba se počítá od okamžiku opravdového uchopení (do dlaně, došlápnutí) =

apredenze

− tradice dlouhé ruky, tradice z věže (v případech, kdy je to fyzicky nemožné, stačí na věc

ukázat a dostatečně ji identifikovat)

− tradice neurčité osobě

− tradice fiktivní (držitel se fyzicky nedotknul, ale praetor na něj hledí, jako by se dotknul)

− tradice na krátkou ruku (půjčím si věc, ta se mi zalíbí, koupím ji od vlastníka a nemusím mu

ji znova vracet, aby mi ji mohl znovu dát do ruky)

− držební dohoda (konstitutum posssessorium, někdo se stane držitelem plného významu a

vůbec se té věci nedotkne)

− držbu může za nás nabývat syn nebo otrok s pekuliem, dokonce i hostinský přítel

− s fyzickou držbou se automatická předpokládá, že máme i vůli tu věc držet

− držba může být v dobré (bonae fidei possesor, je přesvědčen, že svou držbou nepůsobí jinému újmu) i ve zlé vůli

(malae fidei possesor, např. zloděj nebo nepoctivý nálezce)

− věc složená je držena jako celek, věc hromadnou jako celek držet nelze, u spoluvlastnictví náleží držba všem

− spojitost s vlastnictvím (držba je asi starší)

− je součástí vlastnictví, jeho projevem, právem vlastníka věc držet

− když držíme určitým způsobem a za určitých podmínek, můžeme se vlastníkem stát (vydržení)

− ztráta držby

− pokud ztratím jeden z předpokladů držby, ztrácím ji celou (s výjimkou těžko přístupných pozemků)