Kompletní shrnutí

Pacta (neformální úmluvy)

− až v praetorském právu začíná mít větší význam

− smírné odklizení sporů

− modifikace již existujících vztahů

− pacta adiecta (vedlejší úmluvy, připojované hlavně k trhové smlouvě)

− obecně platilo, že z nich nevznikají žaloby, ale procesní námitky (excepce), které k efektivně obraně

obvykle postačují

− časem jsou některá pacta žalovatelná přímo -> pacta praetoria

− constitutum debiti

− slib dlužníka, že existující peněžitý dluh zaplatí určitého dne

− věřiteli vznikala žaloba actio de pecunia constituta

− k hlavní žalobě v poměru akcesorickém

− obě jsou v poměru soluční konkurence, tj. že litiskontestací jedné žaloby druhá nezanikala

− mohla být použita i poté, co hlavní závazek zanikl jinak než plněním

− lze slíbit zaplatit dluh vlastní (constitutum debiti proprii), i někoho jiného (constitutum debiti

alieni; svou podstatou už to je rukojemská smlouva)

− recepta

− neformální převzetí záruky

− receptum arbitri

− úmluva se soukromým rozhodčím, že mezi spornými stranami rozhodne spor

− předpokladem k tomu je dohoda sporných stran, že se neobrátí na soud a podrobí se výroku arbitra

− rozhodnutí arbitra je konečné

− receptum nautarum cauponum stabulariorum

− slib, který dával lodník, hostinský a majitel stájí zákazníkovi, že jeho věci do podniku vnesené

budou opatrovány

− později slib odpadal a závazek se zakládal již prostým vnesením věcí

− odpovědnost majitele až po nižší náhodu

− mohl se jí osvobodit odkazem na zásah vis maior

− receptum argentarii

− slib bankéře vyplatit v určitý den třetí osobě určitou částku na účet klienta

− příjemce měl k dispozici actio receptitia proti bankéři

− pactum de iureiurando

− dohoda, že spor mezi stranami se rozhodne přísahou

− pacta legitima

− neformální úmluvy, které se stávají žalovatelnými v době římského císařství

− slib věna (viz rodinné právo)

− slib darovací

− až do císařské doby nebylo darování považováno za samostatné právní jednání, ale pouze

kauzou majetkových převodů

− darování (donatio) = bezplatné a dobrovolné rozmnožení majetku obdařeného, kterým dárce

zmenšuje své vlastní jmění proto, aby rozmnožil majetek druhého

− mohlo se provádět různou formou, jednou z nich je právě darovací slib

− zpočátku musel mít formu stipulace -> neformální slib uznalo až právo justiniánské

− darování je vždy smlouvou, úmyslu někoho obdarovat musí odpovídat ochota dar přijmout

− výjimka: zaplacení cizího dluhu možno i proti vůli dlužníka

− dárce neodpovídá obdarovanému za evikci ani za vady darované věci

− jedině pokud jednal dárce dolózně, přísluší proti němu deliktní actio doli

− u velkých darů se vyžadovala insinuace (zápis do soudního protokolu)