Kompletní shrnutí

legitimních dědiců

− zavedena posloupnost matky po manželské a nemanželském dítěti, dětí manželských a

nemanželských po matce, descendentů po ascendentech z matčiny strany, kognátských

sourozenců a jejich potomků po sobě navzájem

− justiniánská novela

− vítězství kognátské posloupnosti

− zákonní dědicové jen kognáti bez ohledu na pohlaví a to, zda příbuzenství zprostředkovává muž či žena

− rozděleni do 4 tříd

− 1. třída: descendenti

− vzdálenější povoláváni po bližních

− mezi dětmi se pozůstalost dělila podle hlav, jinak podle kmenů

− 2. třída: ascendenti a sourozenci zůstavitele se svými dětmi

− u rodičů a sourozenců se dělila podle hlav

− pro děti sourozenců podle kmenů, u vzdálenějších předků podle linií (=podle kmenů)

− 3. třída: polorodí sourozenci a jejich děti

− 4. třída: další kognáti bez rozdílu stupně

− ve stejném se dělila podle hlav

− postupné povolávání dědiců mezi třídami i uvnitř nich

− nemanželské děti dědily jen po matce a jejích příbuzných - po otci jen, když je legitimoval

− aby nebylo ohroženo hmotné zajištění vdovy (z důvodů prosazení kognátské posloupnosti),

přiznával se jí nárok na určitou část pozůstalosti (pokud neměla vlastní zabezpečení)

Testamentární posloupnost

− testament

− projev zůstavitelovy vůle

− jednostranný právní úkon, jeho hlavní složkou je jmenování dědice, tzv. dědická instituce

− z druhé osoby dělal univerzálního sukcesora

− navíc musel mít přesně stanovenou formu

− umožňoval zůstaviteli jmenovat dědicem kohokoliv, i toho, který by jinak být dědicem nemohl

− testament podle civilního práva

− nejdříve jej používal ten, kdo vlastní dědice neměl („adopce“ na případ smrti)

− svou vůli projevil na lid. shromáždění (kuriátní testamant)

− v mimořádných podmínkách možnost pořídit testament bez formalit – testament v šiku (vojenský testament)

− pouhé prohlášení v šiku před bitvou, kdo má být dědicem

− testament odkazový (mancipační)

− zakládal singulární sukcesi

− odkazové dispozice = určovaly, komu připadnou jednotliví věci ze zůstavitelova majetku

− formálně se zakládal mancipací

− zůstavitel převedl svůj majetek na osobu, které důvěřoval a ta po jeho smrti byla jakýmsi

vykonavatelem závěti (familiae emptor) - měl postavení podobné dědici (loco heredis)

− v podstatě tedy ještě pravým testamentem nebyl, protože neurčoval univerzálního dědice

− mancipační se mění na skutečný, když vyjadřuje, kdo má být univerzálním sukcesorem

− mancipace je pouze úkonem předstíraným

− úloha familiae emptor se měnila na pouhého svědka, nicméně je stále nezbytný k platnosti

mancipace

− stává se nakonec základní formou civilního testamentu

− je ústní

− po provedení mancipace naoko zůstavitel prohlašuje svoji poslední vůli a jmenuje dědice