Kompletní shrnutí

dědiců (akrescence), k tomu docházelo jedině, když už nebyl žádný náhradník

− pupillární substituce

− otec rodiny určuje dědice svému odsud nedospělému potomkovi pro případ, že by zemřelo

po něm, aniž by dosáhlo dospělosti -> o náhradního dědice v pravém smyslu nešlo

− pupillus = nedospělá osoba, podrobená otcovské moci, která by se smrtí otce stala osobou sui iuris

− pupillární substitut = dědic po pupillusovi

− nabýval nejen pozůstalost, kterou pupillus zdědil po otci, ale vše, co po smrti otce nabyl

− platný testament otce rodiny

− otec rodiny musel ustavit svého dědice - nemusel to být pupillus, ale musel být pak výslovně vyděděn

− neúčinnou je tehdy, když pupillus zemře před zůstavitelem nebo když za jeho života vystoupil

z jeho rodinné moci

− došlo-li k arogaci po smrti zůstavitele, byla substitutce platná co se týče jmění, které by osvojený

měl, kdyby osvojení nenastalo

− mohla být ustavena ve vlastním testamentu nebo v dodatečné závěti = pupillární testament

(platnost pak závislá na původním testamentu)

− vývojem byly obě substituce (pupillární a obecná) spojeny -> pupilární substitut považován za

náhradníka v obecném smyslu

− substituce kvasipupillární

− až za Justiniána

− ascendent bez rozdílu pohlaví mohl ustanovit dědice svému choromyslnému potomkovi,

musel mu ale zachovat povinný díl

− náhradník hlavně potomek nemocného nebo pořizovatele, kdyby jich nebylo, kdokoliv

− testamentární způsobilost (testamenti factio)

− způsobilost osob, které se účastnily zřízení testamentu

− způsobilost osoby, které se týkal obsah testamentu

− zásadně je měli jen římští občané a Latini

− zůstavitel a dědicové museli splňovat další podmínky

− aktivní testamentární způsobilost

− týkala se zůstavitele (testátora)

− neměly ji osoby alieni iuris, otroci, nedospělci, duševně choř, kleštěnci, marnotratníci, němí

a hluší, intestabiles, juniánští Latinové, později i odpadlíci od víry a heretici

− ženy mohly pořizovat poslední vůli jedině mancipačním testamentem

− nutná v době pořízení testamentu až do jeho smrti, jinak neplatným (výjimky možné:

duševní choroba, marnotratník, němý až poté)

− pasivní testamentární způsobilost

− neměli ji ti, kteří neměli ani aktivní testamentární způsobilost

− osoby neurčité (personae incertae)

− osoby ustavené neurčitě

− pohrobek (širší význam: všechny osoby, které se narodily po zřízení testamentu)

− nebylo ho možno v testamentu předem ustanovit za dědice, byl osobou neurčitou -> proto

výjimky z pravidla, že o osobě dědice nemůže být pochyb

− právnické osoby

− nemohly dědit, jediná výjimka ve prospěch římského státu

− v době křesťanství i kostely, zbožné a dobročinné nadace

− zrušení a neplatnost testamentu