Kompletní shrnutí

− chápána tak i v materiálním smyslu -> mohla dočasně existovat nezávisle na dědici = ležící pozůstalost

− mohla se zvětšovat i zmenšovat

Posloupnost civilní a praetorská

− v oblasti dědického práva hluboké zásahy praetora -> vznik dvojí posloupnosti

− posloupnost civilní = hereditas

− byla podmíněna pouze delačním důvodem

− spojena nejen s přechodem majetkových práv, ale i s právy mimomajetkové povahy (např.

povinnost konat rodinné oběti)

− dědic chráněn žalobou hereditatis petitio

− odpovídala typově reivindikaci -> věcná žaloba, absolutní a výlučné právo (názor, že právo

dědit je věcí nehmotnou)

− posloupnost praetorská = bonorum possessio

− podmíněna detenčním důvodem + projevem vůle – žádostí o udělení držby (vázána navíc na

časovou lhůtu) -> interdikt Quorum bonorum, kterým dědic získával držbu

− stále ještě není skutečným praetorským dědicem (držba věcně nepodložená), nutno jej

chránit jako civilního dědice proti komukoliv -> žaloby praetorského práva vytvořené podle

vzoru žalob civilních (tzv. utilis) -> držba věcně podložená = skutečný praetorský dědic

− rozdíly mezi oběma se stíraly -> jednotný termín sukcese

Intestátní posloupnost

− aby nastala, musí zůstavitel zamřít intestatus (bez testamentu, nebo je neplatný)

− dědic je k dědictví povolán zůstavitelovou smrtí

− od tohoto okamžiku rozlišujeme

− kdy pozůstalost na dědice napadá

− kdy se na něj přenáší (deferace)

− kdy se mu nabízí

− delace = rozdíl mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát

− rozlišování mezi nimi je nutné u praetorské intestátní posloupnosti – pozůstalost se může nabízet

několika dědicům = praetorská sukcesivní delace

− dědic musí být způsobilý stát dědicem

− římský občan

− musí existovat aspoň jako nasciturus

− vycházela původně z agnátských příbuzenských vztahů -> převážily nakonec kognátské

− podle civilního práva

− posloupnost po otci rodiny (zůstavitel byl pater familias)

− intestátní dědici se označovali jako dědici vlastní (heredes siu) = dědicové domácí (domestici)

− bezprostředně podřízeni moci zůstavitele, po jeho smrti se stávají sui iuris

− děti, manželka (in manu), přímé potomstvo, sešvagřené potomstvo ()manželka již mrtvého

syna) + pohrobek, který byl v době smrti zůstavitele v těle matky (nebyl tehdy vlastně alieni iuris)

− jsou také dědici nutnými (heredes necessarii)

− stávají se jimi nezávisle na své vůli, nemohou pozůstalost odmítnout

− dědictvím mezi nejbližšími dědici dělilo podle hlav (in capito) = rovnými díly

− mezi vzdálenějšími dědici se pozůstalost dělí podle kmenů (in stirpes) = dědici vzdálenějšího

stupně se dělili o díl, který by připadl na jejich předka, kdyby ještě žil (ten zprostředkovával jejich