Kompletní shrnutí

sine partibus scripti) -> stejné podíly

− jeden dědic povolán k celku a druhý jen k určitému podílu -> nejprve obdržel druhý

svůj podíl a první pak zbytek celku

− některým podíl stanovil a některým ne -> dědicové s určenými podíly dostali své podíly

a zbytek se rovně podělili ostatní

− pokud byl dědic povolán jen k určité či souboru z pozůstalosti

− dříve taková dědická instituce neplatná (odporovala principu univerzální sukcese)

− byl-li jmenován jediný dědic a zároveň ustanoven k určité věci -> hledělo se na něj jako

na univerzálního

− stejně i u několika dědiců

− myšlenka, že ustanovení k určité věci je vlastně odkazem -> záleželo na tom, zda věci

takto ustanovené vyčerpají pozůstalost, pokud ne, jde o odkaz tzv. prelegat (viz. dále)

− ustavení za dědice mohlo být vázáno podmínkou

− odkládací podmínka -> odložena delace, docházelo k ní až splněním podmínky

− mohl ale požádat o držbu pozůstalosti dříve, musel ale možným následujícím dědicům

poskytnout záruku pro případ nedodržení podmínky nebo předčasné smrti

− zajišťovala, že jim anebo jeho dědicové pozůstalost vydají

− jinak se zřidl úředně ustanovený opatrovník pozůstalosti = curator bonorum

− Muciova kauce

− ustanovení dědicem spojeno s negativní potestativní podmínkou (např. budeš mým

dědicem, pokud nevkročíš do Asie) -> možno ji splnit teprve smrtí dědice -> zavázal se

proto stipulačním slibem s rukojmími, že poruší-li podmínku, vydá pozůstalost

− rozvazovací podmínky

− odporovaly principu „jednou dědic navždy dědic“ -> považovaly se v testamentu za nedoložené

− připouštěly se jedině tam, kde na nich byla závislá delace ještě před nabytím dědictví

(např. jsi mým dědicem, budeš ale vyděděn, pokud nepřijmeš dědictví krecí – slavnostním způsobem)

− připuštěna ve vojenském testamentu

− stejně tak nebylo přihlíženo ke lhůtám (počínajícím i končícím)

− dědická substituce

− ustanovení náhradního dědice

− substituce obecná (vulgární) = substitutio vulgaris

− ustanovuje subsituta pro případ, že by se prvotně ustanovená osoba dědicem nestala

− zemřel dříve, než došlo k přesunu pozůstalosti (nemohli ho tak zdědit ani jeho dědicové)

− nebyl způsobilý stát se dědicem

− odmítl dědictví

− náhradníků bylo možno ustanovit více, aby se zajistilo, že pozůstalost se nestane res nullius

− možno určit i jednoho náhradníka pro více dědiců, stejně tak i dědice jako náhradníky sobě

navzájem

− velikost podílu, který substitut získával, se řídila velikostí podílu nahrazovaného dědice

− pokud je spoludědicem i náhradníkem zároveň, připadá mu jeho podíl jako dědice

(instituční) i jako substituta (substituční)

− vylučovala, aby podíl jednoho spoludědice jako uprázdněný přirůstal k podílům ostatní